Na společnou dovolenou s kamarádkami? Už nikdy, byl to horor, říká Lenka (61)

A proto nejraději na výlety jezdím sama a k moři bych si troufla taky sama.Mám ráda klid a žádné hádanice.

Jezdíme s kamarádkami na turistické dovolené a vždy v pohodě... Ale ráda bych jela i k moři jenže ony nemohou nebo k moři nechtějí. Já jet sama mám obavy... takže moře už asi neuvidím ??

Maminka říkávala :" dva rada, tři zrada". Jestli ženy nebo muži, platí většinou... Chlapi byli na vojně, tam si to mohli zkusit

Také by se mi nechtělo v houfu. Ale přece jen, když jste kamarádky, tak něco o sobě, o svých povahách a nárocích víte?

Hodně lidí co jezdí na dovolenou v páru, tak se mě ptá, jestli nejsem osamělý, když cestuju víc jak 2 měsíce na kole sólo. Za 2 týdny bych už měl ponorku z toho jak ten druhý má potřeby/problémy, které se mi nechcou řešit protože sám nad nimi mávnu rukou. Někdy jsou to nepříjemné problémy, ale nepotřebuji to cítit z dalších lidí. Jezděte na dovolenou sami, protože 2 lidi = 2x více problémů ?

Pokud chcete trochu poznat zemi kam letíte či jedete s cestovkoum je vždy možnost si v dané destinaci zakoupit od delegáta tématický výlet. Já jsem to tak vždy dělala a zpestřila jsem si pobyt a poznala část země. Byla jsem na Krétě 2x a vždy to bylo skvělé. Navštívila jsem ostrov Santorini nebo ostrov malomocných a další památky.

Jsem vdova už 13 let, ale ještě jsem nemusela trávit dovolenou ani z jednou z mých kamarádek. Jsem tomu ráda, protože už dávno vím, že by to nebylo v pohodě. Naprosto rozumím všemu, co pisatelka uvádí a mám z takových situací husí kůži. Mohla bych trávit léto s mými sestrami, ale to by skončilo nedobře. Takže pokud mohu, ráda si dopřeji s každou kamarádkou procházky a schůzky u kávy, to mi naprosto vyhovuje. Už jsme přeci jen starší a každá máme jiné zvyky z předchozích let, každá už upřednostňuje něco jiného.

Dobře napsané. Nikdy jsem to nezkoušela jet jen s kamarádkami. Jezdíme s manželem jen po Česku a na stejné místo. U moře jsme byli s manželem 2x, z toho jednou z kamarádkou a jejím manželem a to pravé ořechové to zrovna nebylo. Pokud ještě pojedeme, tak určitě sami. Na Velikonoce jezdíme vždy na jednu noc s mými kamarády z dětství a to je super.

Pokud žil manžel jezdili jsme spolu a pak jsem několikrát byla sama na různých poznávačkách. Ale i s kamarádkami a mám jednu zkušenost, vždy chci mít svůj jednolůžák. Letos jsem byla na jedné poznávačce s kamarádkou, každá jsme měly svůj pokoj a byla to pohoda. Je to sice trochu dražší, ale v určitém věku preferuji své pohodlí.

Vždy jsem jezdila sama. V roce 1994 mi jedna známá s pověstí senzibilky řekla, že má pocit, že by měla jet se mnou (aby mi něco nehrozilo). V té době mě měla dost "ochočenou". Jela tedy také, bylo to do Tuniska. Nerada na to vzpomínám. Ještě, že jsme bydlely každá zvlášť. Ale jinak jsem jí musela kvůli jazykové znalosti vše vyřizovat. A ona měla své, trochu egoistické požadavky. Např. chtěla jít v době obřadu do mešity a nedala si říct, že tam turisté nemohou. To nebyla ta velká turistům za peníze přístupná mešita v hlavním městě. Nutila mě to vyřídit, a když se tam u vchodu po důrazném odmítnutí se mnou už vůbec nechtěli bavit, nařkla mě, že vím, jak jí na tom záleží, a že jí to dělám schválně, že se nesnažím to vyřídit. Těch věcí bylo víc, ale už o tom nechci mluvit. To byl jeden příklad za všechny.