Schody, co nikam nevedou
FOTO: Hana Šimková

Schody, co nikam nevedou

13. 8. 2023

Stala se mi taková zvláštní příhoda. Měla jsem dojem, že v životě ještě nějaké schody vyjdu a že se budu zase dostávat nahoru, kde mě možná ještě něco hezkého čeká. Myslela jsem si, že mě ty schody ještě někam dovedou. Že by do nebe? No, to nevím. Bylo to takové divné, že ty moje schody najednou nevedou nikam a že končí zdí, když mi zemřel můj pejsek Matýsek.

Prostě jsem se u té zdi ocitla a chtěla ji prorazit svojí hlavou. Někdo mě však zachránil a nenechal mi tu hlavu rozbít. Dostala jsem radu, že si musím pořídit zvířátko jiné, aby ta bolest trochu polevila.

Věděla jsem, že je to rada dobrá. a že to musím udělat. Tentokrát si ale pořídím kočku. Nebudu muset ven, budu se s ní mazlit a čekat, že vyplní moji samotu. Přinesla jsem si tedy domů krásného kocourka, nalezence. Byly mu tři měsíce a byl opravdu krásný. Nakoupila jsem mu celou výbavu, včetně hraček a kočičího jídla. Myslela jsem si, že mi bude vděčný. Bude si hezky hrát a mazlit se se mnou. Jeho však hračky vůbec nezajímaly. Bavil se tím, že na mne pořádal útoky, skákal na mne a bohužel vždy do mne zatínal drápy. Začalo to být neúnosné. Nohy i ruce jsem měla podrápané úplně hrozně. Jelikož mám špatnou srážlivost krve, tak jsem neustále krvácela a musela být celá polepená náplastí.

Ještě ke všemu jsem zjistila, jak mi chybí procházky s pejskem. S divokým kocourem jsem seděla stále doma. Samotné se mi na ulici nechtělo. Všude jsem viděla Matýska. Rozhodla jsem se, že kocourka vrátím. Paní, která mi ho dala do opatrování, to chápala a vzala si kocoura zpátky. Už je v další rodině, kde je ještě další kočka, a tak si ho možná usměrní. Má se dobře, i když je to pořád ďáblík.

Sama jsem ale zůstat nechtěla, tak jsem si šla vybrat do útulku zase pejska. Malé pejsky neměli a ten, co byl trochu přijatelný, se mi moc nelíbil. Ještě ke všemu měl osm a půl kila, strašně táhnul, že bych měla co dělat ho udržet. A vůbec nebyl přítulný.

Už jsem začala být hodně zoufalá a zase jsem stála u té zdi. Bohužel, procházet zdí neumím. No, trochu to zkrátím. Nakonec jsem našla na internetu malou čivavu. Jeli jsme  pro ni až do Berouna a už ji mám doma. Je úžasně přítulná, šikovná a dělá mi radost. Na Matýska nikdy nezapomenu, ale  Amálka mě dělá opět šťastnou.

 

domácí mazlíčci Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
Díky, moc pěkné čtení, udělala jste dobře, přeji hodně pěkných chvilek s klidnou holčičkou Amálkou, zdravím vás obě :-)
VANDA Blaškovič
Hanko, ta je krásná!
Jan Zelenka
Hezky napsáno, symbolická metafora se zdí. Ať se všechny zdi před vámi dokořán otevřou.
Daniela Řeřichová
Konec dobrý, všechno dobré. Přeji Vám s Amálkou hezké zážitky. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

22%

Nevím, neumím to odhadnout

18%