Jak jsem si hledala práci, aneb "těžký život seniora"

Fajn, že jste našla pohodovou práci.

Moje sestra, když šla ze školství do důchodu, také se snažila najít nějakou brigádu. Krátký čas pobyla ve velkoskladu za Černým Mostem, ale bylo to tam vražedné. Musely tahat a rozbalovat balíky se zbožím a to zboží etiketovat v češtině, za den měli nařízeno asi 2600 etiket a navíc to rozřezávání balíků a vyndávání zboží. Kdo ten limit nesplnil, neměl už druhý den chodit. Ve druhém skladu, který vedli Ukrajinci, kdo nesplnil stanovený počet, toho tam zamkli a musel dělat přes noc, dokud to nedodělal. A z toho, co Vám řekla snacha, ať z legrace nebo vážně, si nic nedělejte. Představte si, kolik lidí čeká na umístění do důchoďáků. Co jim pomůže? Až když někdo zemře. Je to snad jejich vina? Vybrali si ve svých myšlenkách někoho, aby jim uvolnil místo?

Dano, jste hodně aktivní, když jste absolvovala takové martyrium. Tak držím palce, ať Vám to muzeum dlouho vydrží.

To jste hodně činorodá. Práce v muzeu by mě bavila, při svých toulkách nezapomenu vstoupit a leckde jsem i jediný návštěvník. Jako pokojská bych neobstála, teď jsem dvakrát za sebou povlékala pro hosty 6 postelí a nebaví mě to.