Zítra jedeme domů, aneb nic tak člověka nepotěší jako cizí neštěstí

Milá paní Vando, děkuji za Váš komentář. Již jsem to tady někde u předchozích článků uváděla, že se omlouvám a chápu, že ne každému bude můj druh humoru vyhovovat. Se sestrou spolu normálně vycházíme a ani po přečtení mých článků se to nezměnilo. Žádné "nesnese se se sestrou" jak se říká v tom jazykolamu se vážně nekoná. Koncem týdne spolu jedeme zase, obě se na to těšíme, i když já mám trochu obavy, že mě, jelikož jsem mladší zase bude zkoušet vychovávat například: "Nehrb se, narovnej se a jak se to tváříš?" a podobně. Ale povídala, že prý se musí hluboce zamyslet nad tím,co je na ní "tak nesnesitelné" a pokusit se s tím něco udělat. No zase bude o čem psát, chachachááá

Paní Straková, je možné, že z Vaší strany je toto dílko míněno jako pokus o recesi? Pokud ne, tak smutné….hooodně komplikované dámy, promiňte, připomíná to pavlač…