Zvědavost je skvělá vlastnost. Neodsuzujme ty, kteří se ptají
Ilustrační foto: Ingimage

Zvědavost je skvělá vlastnost. Neodsuzujme ty, kteří se ptají

7. 8. 2023

Zvědavá tetka, drbna, klepna. Tak se říká ženám, které kladou otázky. Vyptávání se je obecně považováno spíše za nezdvořilé. Jenže zvědavci jsou zpravidla do vysokého věku v lepší duševní kondici než lidé, které nic nezajímá.

Existuje pojem zdravá zvědavost. Komu byla dána, může být rád. Zpravidla jde o lidi, kteří se bez ohledu na věk umí ptát, divit, baví je vyhledávat nové informace a vůbec neznají pochyby typu: teď budu působit trapně, když se zeptám. Když něco nevědí, tak se prostě ptají. Ideální průpravu v tomto směru mají novináři. Ti jsou zvyklí neustále klást otázky a mnohdy se stává, že čtenář, divák či posluchač namítá: proč se ten reportér ptá tak naivně, hloupě, vždyť to je přece jasné, to by měl vědět. Jenže profesionál v tomto oboru ví, že jednoduchá otázka zpravidla zajistí nejlepší odpověď – jednoduchou, vysvětlující. Bohužel, toto pravidlo se neprojevuje v případě rozhovorů s politiky, tam opravdu nefunguje, ale naopak pěkným příkladem je oblíbený moderátor Karel Šíp, který se hostů ptá jednoduše, lehce naivně a podotýká, že někdy není na škodu, když, citujeme „člověk dělá, že je trochu blbej“.

Všimněme si, jak často kladou otázky děti. Mnohým rodičům a prarodičům časem začne lézt na nervy neustálé: proč, proč, proč? Čtyřleté dítě pokládá až tři sta zvídavých otázek denně. Zdá se to přehnaně mnoho? Ale jen si vzpomeňme na takzvané otázkové období, kdy se dítko bylo schopno ptát proč je tráva zelená a proč ptáček létá. Psychologové tvrdí, že kdo má vyptávající se dítě, měl by být rád, protože je to náznak, že potomek nebude pitomec. A podobné je to v každém věku, akorát že v dospělosti mnozí lidé začnou mít pocit, že vyptávání se je projev slabosti, nevědomosti, nevzdělanosti. Tudíž se ptát přestanou.

Psycholog Todd Kashdan se zajímal o lidi, které trápí sociální fobie a úzkosti. „Pracoval jsem s lidmi, kteří trpěli stydlivostí. Báli se, jak je jejich okolí bude hodnotit. Zároveň jsem si všímal opačných typů, kteří žili bohaté společenské životy a vyptával jsem se jich, co cítí během sociálních interakcí. A oni často říkali, že je to zajímalo, že na to byli zvědaví. Uvědomil jsem si, že zvědavost je vlastně metodou, jak se zbavit úzkosti,“ vysvětlil ve své knize s názvem Curios. Uvádí také: „Nové a neznámé aktivity jejichž výsledek je nejistý, přinášejí lidem víc potěšení a zanechávají v nich výraznější vzpomínky než to, co je zavedenou rutinou.“

Do jedné řecké restaurace nedávno přišly dva postarší české páry. Delší dobu koukaly do jídelního lístku.

„Já si dám zase gyros,“ řekla žena.
„Já taky. Se v tom tady stejně nevyznám,“ řekl její partner.
„Vždyť to jíte pořád. Proč nevyzkoušíte něco jiného?“ ptala se další dáma.
„Nevím, co by mi donesli, raději jdu na jistotu.“
„Vždyť jezdíte to Řecka už řadu let, neříkej, že jít pořád to samé.“
„Střídáme pár jídel, které známe.“

A pak začalo krásné představení. Dotyčná zvídavá žena a její partner se začali vyptávat lámanou angličtinou číšníka, co přesně si pod jednotlivými pokrmy představit.

„Je to trapné, co si o nás bude myslet,“ pošeptal si druhý pár.

Číšník ožil. Ochotně vysvětloval, co který název znamená, z čeho je pokrm složen, vyzval dotyčné, ať jdou podívat do kuchyně, přímo do hrnce, protože si navzájem nějak nebyli schopni vyjasnit, co přesně je stifado. Pár si nakonec objednal každý něco jiného, zvědavě od sebe ochutnávali, byli nadšení, že poznali nové chutě, vůně. A bylo jim úplně jedno, co si o nich číšník myslí. Co by si asi tak myslel? Vždyť proto lidé cestují, aby poznávali nové věci. Právě takové turisty mají Řekové nejraději. Ty zvídavé, kteří se o jejich zemi chtějí co nejvíce dozvědět.

Psychologové tvrdí, že zvídaví lidé mají lepší vztahy. Mají více přátel, známých, zejména proto, že si mají o čem povídat. Člověk, který sedí doma a kouká na televizi, si ve společnosti často připadá méněcenný, protože přemýšlí, o čem by měl mluvit. Zvídavý člověk takto neuvažuje. Prostě vypráví, protože má o čem, nebo se vyptává, protože mu nepřijde nevhodné se ptát.

Jistě, je rozdíl mezi zvídavostí, zvědavostí a otravnou snahou získat jakýkoli drb, který by se pak dal nadále šířit.

Slovník spisovného jazyka českého přesně popisuje rozdíl mezi výrazy zvídavý a zvědavý. Zvědavý – takový, který se rád dozvídá, co se ho přímo netýká. Zvídavý – takový, který rád získává nové poznatky. Zvídavost se tedy jeví jako lepší vlastnost než zvědavost, ale ve skutečnosti se mísí, prolínají a někdy je obtížné je od sebe odlišit. Zpravidla na to ale stačí selský rozum a člověk tak nějak vycítí, kdy se někdo vyptává jen ve snaze dozvědět se nějaké klepy a kdy se chce něco dozvědět, kdy jde o obor, který ho opravdu zajímá. Ovšem i klepy do života patří, bez nich by byl nudný a pokud někdo tvrdí, že ho život jiných lidí vůbec nezajímá, je to tak trochu podezřelé. Vždyť právě jiní lidé mohou být inspirací nebo naopak odrazujícím příkladem, zkrátka, z toho co dělají, jak žijí, se dá získat spousta nových poznatků.

Největším nesmyslem ale je připomínat si větu, kterou jsme často slýchávali v dětství. A sice: Kdo je zvědavý, bude brzy starý. Ve skutečnosti je tomu totiž přesně naopak a platí to, co napsal portugalský spisovatel José Saramago: Stáří začíná, když se zvědavost ztratí.

psychika životní postoj
Hodnocení:
(4.8 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
Zvláštní styl, je to tak a pak zas to tak není.. A psychologové tvrdí .. vždyť to vůbec neodpovídá realitě. Ale zaujal mne příspěvek Jitky v 8:55, stejný přístup mám ohledně rodičů.
Jitka Caklová
Asi jsem "mimoň", ale pro mě zvídavost znamená osobní rozvoj, na rozdíl od zvědavosti, která mě od osobního rozvoje odvádí. Pro mě zvědavost, co a jak mají druzí jsou bohapusté drby a kdybych byla zvědavá, měla bych dnes hlavu jak pátrací balón, ale o sobě bych nevěděla vůbec nic.
Zuzana Pivcová
Myslím, že člověk v sobě od přírody má zvídavost. Považuji to za zcela samozřejmé, vědět, co z čeho pochází, proč dochází k těm a těm jevům, jak se co vyrábí atd. Něco jiného je vyzvídat, to jest, tahat z někoho osobní rozumy a ty pak, případně dobře modifikované, posílat dál. Rozhodující asi je, proč, z jakého důvodu dotyčný potřebuje to a to vědět. Zda pro zdokonalení svých vědomostí a znalostí, nebo jako drb, s kterým si léčí své zneuznané ego.
Jitka Caklová
Aniž bych byla uzavřená doma, tak být nezávislá na okolí, nezávislá na vědění, co se kde šustne, považuji za velký DAR.
Soňa Prachfeldová
Tyto dvě vlasnosti? nebo rysy povahy se prolínají a pokud to není vyloženě o drbech, tak na zvědavosti mi tak nic špatného nepřijde. Na tělocviku, který s děvčaty máme, si vyměňujeme novinky, co se ve vsi stalo, co bude, jak bude, jsme víc v obraze, než se uzavřít doma.
Jitka Caklová
Věro, ptáš se "Jak by nám bylo .......". Když porovnávám s vlastními životními zkušenostmi, tak za vše, čím dnes jsem, jsem díky svým rodičům pouze do určité doby a pak už jen díky sobě. Pravda, maturity, ani VŠ jsem nedosáhla (dnes už říkám "Díky Bohu"). Nevím a ani to neřeším, zda bys byla lingvistka s exaktním vyjadřováním, kdyby ses v osmnácti letech osamostatnila (postavila na vlastní nohy) a nastoupila svoji životní dráhu. V mých 74 letech vnímám jako slaboduché z čehokoliv vinit rodiče, potažmo maminku.
Věra Ježková
No, já na „slovíčkaření“ jsem. Jednak coby lingvistka mám ráda exaktní vyjadřování, jednak mám se zvědavostí ze strany rodičů a prarodičů neblahé zkušenosti. Jak by vám bylo, kdyby vám matka v době vašeho mládí četla dopisy a v době, kdy vám bylo víc než padesát let volala nějakým šarlatánům do televize a ptala se na vás, aby se o vás něco dozvěděla, přestože jste s ní byli téměř v dennodenním kontaktu?
Blanka Lazarová
Jana Hošková to napsala trefně. Souhlas.
Lenka Kočandrlová
Já jsem zvě/ i zví / davá. zajímá mě všechno.Né drby o někom. Půjčuji si knihy o nejrůznějších tématech, neznámé rostliny si hned najdu buď v knize nebo na netu.Totéž houby, ptáky. Baví mne jen tak sedět a zírat,jak chodí lidi okolo, když jsem náhodou ve městě. Ale jsem ráda za klid na vsi, kde nepotkám za den ani živáčka (mnohdy). Jakmile je takový klid něčím narušen,tak jdu a zjišťuji,co se děje,ale není to zvědavost špatná,jen ujištění,že např. u sousedů se nic divného neděje,ač jim divně vřískají slepice.No a pak se u slepic vidí luňák,jak ty chuděry morduje.
Jitka Caklová
Nevím, kolik je v jakémkoliv článku, tento nevyjímaje, "pravdy". Dnes, obzvláště v této době, už vím, čím toho vím víc, tím smutnější mi připadá svět. Když člověk začne žít vabank o svůj holý život a docházejí mu trumfy, pak je mu naprosto jedno, "co má druhý na talíři".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?