Povídka: Uprchlík
Ilustrační foto: Pixabay

Povídka: Uprchlík

29. 7. 2023

„Hele kluci, já jdu dneska z práce o chvilku dřív. Se šéfem to mám domluvený. Zítra tu budu dýl. Dneska chvátám domů.“
„Počkej, tohle ti přečtu, to je hrozný: Uprchlíci. V Německu jeden afgánský uprchlík z Pákistánu vytáhl pistoli a začal střílet v baru. Hele a další. Ve Švédsku přestali uprchlíkům dávat azyl.“
„Tady snad uprchlíci nejsou? Nebo jsou?“
„Jsou, ale málo.“
„Kluci já už musím jít, abych stihnul vlak. Tak, zítra, čau.“

Odpolední vlak je plnej, jako obvykle. V kupé seděj dva kluci a dvě holky, takže sem se vejdu. Ani si nevšimli, že jsem k nim přistoupil. Všichni koukají do svých mobilů. Nikdo ani nezvedne hlavu, když pozdravím. Prsty jim lítají po klávesnici. Píšou nebo hrají hry. Sednu si ke dveřím a trochu je otevírám, protože je tady vydýchaný vzduch a děsný horko. Mám výhled do uličky a tak sleduju přicházející lidi. No támhle ten, doufám, že si k nám nesedne. Vypadá jak, no přesně takovej, o kterých kluci dneska četli v práci.

Čech to tedy není. Tmavej s igelitkou a tak doufám, že sem… A už otevírá naplno dveře našeho kupé, nepozdraví, nemluví a sedá si naproti mně. Ostatní ho nevnímají, jsou zabraní do svých her.
Nikoho nezajímá, nový, zvláštní cestující. Ten cizinec zajímá jenom mě a pozoruji jak je nervózní. Trochu škube hlavou, má tik, igelitku přehazuje z jedné do druhé ruky a na čele mu vyskakuje pot. Každou chvilku si rukávem otírá čelo. 

No, tak to jsme to chytli. Feťák? Anebo je to opravdu uprchlík? Snad už to přeháním. Všude je vidím. No, on je, ale opravdu nějakej divnej. Divnej je ten jeho dech. Dýchá neobvykle rychle. Dělám, že spím, dělám, že mě nic a nikdo nezajímá, ale neustále ho pootevřeným okem pozoruji.
A teď vrazil obě ruce do igelitky a něco tam štrachá. Něco hledá. Nebo tam něco skládá dohromady? Pistole! Hned mě napadne. To je blbost. Ale něco v tý tašce jako sestavuje, montuje. Je víc a víc nervózní a projevuje se to na jeho dechu. Pořád něco šroubuje. Už nehraju, že jako spím, ale otevřu oči a dívám se na něj pozorně. V kupé to stále nikoho nezajímá. Jenom mobil, hrajou, píšou.
Co může šroubovat? Co sestavuje? Sleduje jen vnitřek tašky, nikam jinam se nekouká jen a jen do tý igelitky.
Mám už jasno. Je to pistole a nasazuje tlumič, přesně tak, jak to znám z filmů. A opravdu. Cvak. Kovový zvuk, takový, jako když cvakne bajonetový uzávěr se ozve odněkud z nitra igelitky. A teď vstane, vytáhne pistoli a bum, bum, bum, prásk a je po nás. Už dopředu promýšlím nastávající děj a představuji si, co se asi stane.
Mám odejít? A co ty ostatní ty tady nechám? On má pistoli a všechny je, nás… Nikomu nic neřeknu? Začínám se potit také já. Co mám dělat? Jak se mám zachovat? Pomalu si dávám kufřík před sebe, a až bude vytahovat pistoli, tak ho do tý pistole tím kufříkem praštím. Čekám. Jsem ve střehu.
Děj pokračuje. Pomalu se vyplňuje, co jsem předvídal. 

Dává si igelitku na kolena, nechce, aby ho někdo viděl, sklání hlavu dolů, z tašky něco vytahuje a přikládá si to k ústům. Začíná zhluboka dýchat. Dech se mu zklidňuje. Teď už dýchá pomalu a klidně a masku ukládá zpět do tašky. Astma. Zvedá hlavu, rozhlíží se a já se tvářím, jako že nic. Dokonce se na něj malinko usměju. 

Uf, to jsem si oddychl.

povídka
Autor: Zdeněk Hart
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeněk Hart
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, paní Taťána Veselá mě upozornila, že bych měl upozornit čtenáře, že povídky jsou smyšlené. Já už jsem v jednom diskuzním příspěvku psal, že všechno moje příspěvky a povídky jsou vymyšlené. Děkuji paní Veselé, máte pravdu, že jste mě znovu upozornila. Je samozřejmostí, že ne všichni tuto mojí větičku četli a je samozřejmé, že ne všechny moje povídky každý četl. Tedy: Všechny moje povídky a články jsou vymyšlené a nevstahují se na nikoho ani na žádnou osobu. Děkuji.
Taťana Veselá
Možná byste vždycky měl upozornit čtenáře, že jsou to smyšlené povídky ;-) nebo ne :) ?
Soňa Prachfeldová
To věřím, to oddechnutí.
Jana Jurečková
Já se nedivím, že jste měl strach. Televize je pořád plná kriminálních pořadů.
Zuzana Pivcová
Kdo něco nedobrého zažil, někdy snad jen slyšel nebo četl, má tendenci být nedůvěřivý. Opravdu není čemu se divit. Poté, co jsem byla před vánoci 2004 přepadena, jsem se bála chodit i po ulici. A pak třeba ublížíme myšlenkami někomu, kdo si to nezaslouží. Bohužel.
Zdenka Soukupová
Uf, já taky.
Hana Nováková
V dnešní době je vaše chování zcela pochopitelné, asi bych se chovala stejně.Na konce jsem se zasmála a to je dobře, lepší než plakat
Dalibor Polanský
Představy hroznější skutečnosti.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?