Luboš si přepočítává drobáky, které z nás při mariáši vyrazil, a klade zásadní otázku: „Kluci, kde se vlastně dneska loupí, fetuje a zabíjí? V Ostravě, v Budějovicích, Plzni, v Modravě, na Andělu, nebo někde jinde? Já jsem si zapomněl koupit televizní program.“ Požadovanou informaci mu poskytuje Vilda: „Kdepak, dneska je okénko do zahraničí. Dávají Vraždy v Midsomeru, a když to po nich rychle přepneš, stihneš ještě Policii New York a potom Námořní vyšetřovací službu NCIS.“ Luboš nespokojeně odfrkne: „Tak to mě štve, já mám radši ty naše tuzemský krásný luhy a háje. Nechápu, proč toho český televizní stanice netočej víc. Vždyť máme takovou spoustu obcí a měst, tak proč musíme čumět, jak se gauneři okrádaj, zapichujou a prchají před policajtama v nějakým pitomým Los Angeles nebo v Miami. Proč by například nemohli takhle řádit třeba v Prachaticích nebo v Hrádku nad Nisou? Proč už dávno nevznikly seriály Kriminálka Vlachovo Březí, Policie Brdy, nebo třeba Vraždy v Kardašově Řečici? Tam všude jsem byl a nechápu, jak taková krásná místa mohla uniknout autorům těchhle seriálů. Sakra, buďme přece vlastenci, že jó.“
„To máš úplnou pravdu, Luboši,“ přitakává Jirka. „Když už do nás televize každej den poctivě perou potoky krve, zástupy lumpů a davy chytrejch policajtů, tak by měly víc dbát na to, aby to bylo českýmu divákovi tak nějak bližší. Já osobně se určitě radši podívám na to, jak detektivní tým majora Josefa Čvančary na poslední chvíli zachraňuje lidstvo před otravou nádrže Slapské přehrady, než když totéž dělají nějací agenti FBI v Chicagu u Michiganského jezera. Holt domácí zabijačka je vždycky pro člověka přitažlivější, než pouhý nakupování v řeznictví.“
Poslouchám kluky a oceňuju jejich zdravej patriotismus. No jasně, proč by se naši pubescenti měli zhlížet v nějakém Texas rangerovi Chucku Norrisovi, když by pro ně stejně zářným vzorem mohl být právě ten major Pepa Čvančara v podání například Jiřího Mádla, Marka Ebena, Miroslava Donutila, Jiřího Bartošky nebo třeba Bolka Polívky. I na role kvalitních zločinců máme dost skvělých herců, vezměte si takového Marka Vašuta, Karla Rodena či věhlasný umělecký tandem Suchánek Genzer. A to ještě v desítkách českých a moravských divadel určitě zahálí spousta dosud méně slavných umělců a umělkyň, perfektně využitelných pro tento typ seriálové tvorby.
Já bych se nebál ani daleko odvážnějšího tématického rozmachu. Proč by třeba jeden díl seriálu Kriminálka Dolní Křečany nemohl končit divokou přestřelkou na místní návsi mezi Čvančarou a Suchánkem s Genzerem, kteří předtím v nedalekém skladu strategických zbraní ukradli jadernou hlavici? Nebo proč by policista Marek Eben v přestrojení za zhýralého instalatéra nemohl infiltrovat do mafiánského gangu Karla Rodena, který podvodným způsobem hodlá ovládnout teplárnu v Heřmanově Městci? Slovy klasika apeluji na televizní tvůrce, na scénáristy, dramaturgy, režiséry, na maskérky, kostymérky kameramany, asistenty kamery, osvětlovače, zvukaře, klapky, ale především na managementy televizí: „Nebojte se toho, zvedněte tu laťku!“
My Češi se ochotně shodujeme v názoru, že jsme národem šikovným a chytrým. Tak si to teď nepokazme. Dali jsme světu Komenského, Antonína Dvořáka, kostkový cukr, Zátopka, kontaktní čočky, knedlo-vepřo-zelo, fotbalistu Pavla Nedvěda a spoustu dalších významných hodnot. To nás přece zavazuje. Když už teda současný trend televizní tvorby zamířil ke krvavému zápasení temného zla s policejním dobrem, měli bychom se postavit do jeho čela. Měli bychom usilovat o to, aby aura nějakého trapného Texas rangera Chucka Norrise totálně pohasla před září majora Josefa Čvančary. Aby z televizních obrazovek celého světa tekla naše česká krev, aby třeba občan nějakého pitomého Los Angeles či Miami spěchal domů z hospody, protože chce stihnout tisící dvoustý osmdesátý šestý díl seriálu Lázeňská vyšetřovací služba Karlovy Vary. Opakuji a zdůrazňuji: Nebojme se toho, my na to máme!
