FOTO: Poskytnuto z archivu Jany Staškové

Vzpomínka na rodiče

19. 7. 2023

Kde a jak se moji rodiče seznámili, to nevím. Vím jen, že byli velmi mladí když se brali, zřejmě asi museli, protože ještě tentýž rok jsem se narodila. Svatební obřad se konal pouze ve čtyřech lidech, následoval oběd s nejbližšími rodinnými příslušníky a tím to skončilo.

rodina vzpomínky

Autor: Jana Stašková

Hodnocení:

(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 22.7.2023 22:27

Krásné vzpomínání na milující rodiče. To provází celým životem.

Dana Puchalská 21.7.2023 16:50

Ano,opravdu hezké vzpomínání. Děkuji.

Jana Jurečková 20.7.2023 17:59

Moji rodiče to měli podobně. Byli chudí a na vše si museli našetřit. Dostali skromný byt, kde nebyla koupelna, vzpomínám si na to moc dobře. Já se narodila v roce 1958 a bratr o 10 let později. Zajímavé je, že jsme se narodili ve stejný den i měsíc. 17.dubna.

Zuzana Pivcová 20.7.2023 12:45

Moc hezké vyprávění. Tak početnou rodinu si neumím představit.

Daniela Řeřichová 20.7.2023 09:11

Děkuji za láskyplnou vzpomínku na nelehký život Vašich rodičů. Je vidět, že mnohé z jejich poctivého života jste převzala. Také s úctou vzpomínám na rodiče, kteří mně a mým třem sourozencům byli vzorem a navzdory všem zdravotním a jiným překážkám společně oslavili zlatou svatbu.

Věra Ježková 20.7.2023 08:41

Jano, měla jste štěstí na rodiče. Mně se táta „nevydařil“.

Margita Melegova 19.7.2023 20:40

Pekne vzpominani.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínky na dětství po letošním prvním poprašku sněhu

Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat drobné sněhové vločky. Právě jsem se chtěla jít trochu projít. Ale vzdala jsem to a raději si vychutnávala ten milý příchod nadcházejících zimních dnů, a i když se občas opakuji, trochu si zavzpomínala.

Marie Ženatová

Jak jsem ztratila svou malou sestřičku

Neděste se, nepřišla jsem o ni... i když stát se to nakonec i mohlo. K stáru se člověku vybavují…

Jana Hošková

Vzpomínka na moji babičku

Když se řekne "učitel", většina lidí si představí někoho, kdo stojí před tabulí s křídou v ruce a učí nás násobilku nebo gramatiku. Můj největší učitel však nikdy ve škole neučil. Byla jím moje babička – nejhodnější, nejlaskavější a nejmilovanější bytost, která mi dala do života víc než kdokoliv jiný.

Iva Rudá

Dědictví po otci

Co byste si přáli, aby po vás jednou na světě, až už tu nebudete, zůstalo? Lidem, kteří vám byli nejbližší? Popřípadě dalším generacím, pokud jsou vaše ambice vyšší, než je hodnota vašeho IQ i EQ dohromady?

Ilona Ondráčková

Tatínek, můj vzor

Mým celoživotním vzorem byl můj tatínek. Tím, jak prožil svůj nedlouhý život, jaké vyznával hodnoty, jakou měl přirozenou autoritu, a to, jak si přes všechna životní úskalí dokázal zachovat víru v dobro.

Zdenka Hošnová