Pište dopisy

Radeji neposilam papirovy dopis, nemam jistotu, ze by bylo dorucen :-)

V době studií a ještě o několik roků později jsem psala dopisy velmi často a na odpovědi jsem se těšila. Kromě maminky a sestry byli občas adresáty kamarádky nebo i kamarádi. Častěji než klasické dopisy jsme si - především se Zuzkou - posílaly pohledy zvířat. Z tehdejších dopisů se nějaký zachoval jen výjimečně, zato pohledů koček, psů, kaktusů a dalších "sbírkových" mám dodnes několik svazků. Už jsem dokonce někdy uvažovala je někomu dát, teď po přečtení Vašeho článku to už neudělám. Jsou na nich zprávy z těch let...

Dopisy psané ručně jsem už nepsala hodně dlouho. I podpisy jsou už jen el. formou. Pamatuji jak můj tatínek sepisoval své vzpomínky ručně. Vzpomínám si, že když jsem chodila do první třídy, ve školní lavici byly kalamáře a psalo se násadkou s pérem. Dneska jsou vidět leda v muzeu. Je jiná doba a já počítače mám moc ráda.

Psaní dopisů jsem jako mladá milovala, to čekání na odpověď od kamarádky a pohled na dopis ve schránce, to byl zážitek. Mám všechny dopisy schované a že jsem jich napsala. Je to krásný pohled do minulosti, stejně tak psaní deníků. Píši si je od roku 1992 a mám je archivované v knihovně hezky očíslované. Baví mě si v nich číst a zavzpomínat. Úplně mě to vtáhne to té dané doby a situace, kterou v nich popisuji. A máte pravdu, emaili nebo digitání fotky z mobilu si člověk jen tak od druhého nepročte, když zůstanou třeba po jeho odchodu z našeho světa uzamčené. Hezký den vám všem.

Mám to tak jako Hana R. Podrobný deník si píši od roku 1971 - také si ráda občas přečtu co jsem psala? Všem svým třem dětem jsem vytvořila alba i s popisky. Ale téměř všechny dopisy, pohledy od dětí i vnoučátek mám uschované, tak jako od některých bližších známých a příbuzných.

Dopisy si už dávno nepíšeme a jak uvádíte je to asi škoda. Nezůstane písemná dokumentace té doby.Pro vnoučata připravuji album jen o mě, od narození přes školku,školu, učiliště a svatbu až po současnou dobu. Ke každé fotce dám popisku nebo kratičký příběh. Chtěla bych se vnoučatům připomínat v této formě, ale máte pravdu nebudou vědět o čem jsem přemýšlela a co jsem citově prožívala. Ale i tak si myslím,že to bude pěkný dárek k vánocům.

Mám několik starších přátel a příbuzných, s nimiž si kromě e-mailování i dopisuji. Je radost číst dopisy úhledné písmem i obsahem. Schovávám si je.

Dopisy píši jen vnoučatům na tábory. Ale píši si deník. Ráda se kouknu, co bylo před lety..

Dopisy píši rád. Voní člověkem. Nejsou sterilní jako elektronické psaní. Není to voňavka z Moskvy, ale parfém z Paříže. Jindra