Mužská práva

:-) Ano, něco jako špásování o nástroji ďábla, který bůh má za prubířský kámen mužských ctností. :-)

Neberte to všichni (všechny) vážně! Je to parodie, nadsázka, legrace.

Naštěstí jsou také muži,kteří mají jiná pravidla,než co jsou zde vypsaná. Manžela sport absolutně nezajímá,tím méně v neděli. Pokoje je lepší mít oddělené,odpadne tím i nějaké trucování v obýváku,to fakt neznám (z našeho manželství). Dívat se na něco hezkého by mělo být normální - a i když se jedná o cizí ženu.Mně to nikdy nevadilo,ani manželův komentář o té dotyčné cizí ženě. Narozeniny jsme slavili asi tak do 50 let, nyní dávno ne.Nač plakat nad zvyšujícími se ciframi.Valentýn = nikdy,fuj. Pláč není vydírání,ale zoufalství ! Ten by se ignorovat a zesměšňovat neměl,snad jedině v případě,že ta dotyčná pláče stále a jinak nemluví. Jo a pivo : smrdí,je hnusné na chuť a hlavně ho manžel nepil a nepije,když už tak jen birel.Kdyby si sepsala nějaká žena svůj manuál,jak se mají chovat muži,tak by na to asi stačilo míň řádků. Toto jsou moje názory , v.r.

Moudrý muž ví, jak se chovat k ženám a moudré ženy by neměly od mužů požadovat nemožné. Pravdivé.

S něčím lze souhlasit, s něčím ne. Zřejmě mám vzorného manžela a to už skoro 46 let. Hlavně jsem si ujasnila, že chce mít především klid! :-) Aby ho měl, občas upustí od nějakého toho práva. :-)

Jiří Dvořák - nic víc, než názor, oponenturu lze zaslat na email: kotnovstein@seznam.cz Vážené dámy, vážení pánové, v předstihu bych rád uvedl, že jsem sice chlap, ale tentokrát stojím výhradně na pozici žen a to z jednoho prostého důvodu - tu ženu zkrátka a dobře nemám, už asi 5 let ji hledám, ale bezvýsledně. Pokud by se někdo z čtenářů domníval, že asi nemám se ženami žádné zkušenosti, tím pádem i manželské zkušenosti, tak to také není tak úplně pravda. Ženil jsem se ve věku cca 25 let a přibližně 20 let jsem byl celkem šťastně ženatým mužem. Pravda, s manželkou jsme se rozvedli, ale to jenom proto, že jsem spadl z 10 metrů a skončil jsem ze dne na den v invalidním důchodu, na postu částečně ochrnutého člověka. Nechtěl jsem manželku (de facto celou rodinu) strhnout do propasti, do které jsem spadl já sám a tak jsme se rozvedli, rodina se rozpadla. Když jsem se po delší době konečně vzpamatoval z následků úrazu, tak jsem začal hledat ženu - partnerku, ale do dnešního dne jsem ji nedohledal. Pamatuji si, co říkávala babička: není kostelíčka, kde by nebylo kázáníčka. Můžete mi všichni věřit, bez rozdílu, muži i ženy, že bych v tom kostelíčku dnes strašně rád poklekl a nechal si kázat ......................... myslím, že se mnou budou souhlasit všichni, kteří zůstali na stará kolena osamoceni a stýská se jim, stejně jako mě osobně .............. jinak musím podotknout, že ta pravidla mě také pobavila, a že bych byl docela rád, kdyby nějaká žena sepsala podobná pravidla pro muže, čeho se máme vyvarovat, jak se máme v tom svazku partnerském, případně i manželském, vlastně chovat ............... s poděkováním za pozornost Jiří

Bavím se nad vašimi komentáři! :-)

Oldřichu, nemáte to vy muži lehké. Ale zdá se mi, že jste se s tím naučili žít.

Oldřichu, paráda! Doporučuji předávat novomanželům zároveň s oddacím listem Asi si článek vytisknu, pro sichr, že bych na něco zapomněla... ☼

Překvapivě jsou zde dosavadní komentáře více od mužů, ale ono se to asi vyrovná. Patřím k ženám, ale nežiji léta v páru. Takže možná i trochu proto se, Oldo, nad uvedenými pravidly nepozastavuji, naopak tleskám a říkám Je to tak. Je možné, v každodenním společném životě bych někdy pěkně prskala. Ale je to doporučení bez výsměchu a každý se k němu může postavit podle svého.