Po nás potopa

Aleno, jak jinak, humorně i o protivných a obtěžujících záležitostech, ale správně, jen tak si člověk uchová zdravé nervy. Bobina už asi pěkně vyrostla že? Zdravím krasavici :-)

Připojuji se s potěšením z příjemného čtení nepříliš příjemných zážitků. Tím nechci říct, že by mně těšily vaše "trable," ale nadlehčený popis situací je skvělý.

Vždy když jdu lesem a vidím jeho čím dál větší devastaci tak je mi z toho velmi smutno. Ano i já potvrzuji jako Anička P. - že je to vůči přírodě a lidem velmi nezodpovědné.

Napsala jste to poutavě, ale realita hezká není. Také jsem si kolikrát zanadávala, jakou spoušť lesáci dokáží za sebou nechat. Obávám se, že je nikdo nekontroluje a že toho mnohdy zničí více, než zachrání.

Článek je napsán kouzelně, ale líčí hroznou situaci. Zde v jižních Čechách jsem na některém výletě také nemile zaskočena tím, co bylo a už není. Samozřejmě nejvíc lesy. Zůstává ve mně pachuť poznání, že je třeba vytěžit a hlavně zpeněžit co nejvíce dřeva. Jinak už toho zde vlastně moc nezbývá. Moc děkuji.

To jsi asi koukala, kdo ti píše a tyká :D muž si včera zapisoval výlety a neodhlásil se a já si toho nevšimla. Tak máš hvězdičky od nás obou :-) Hezký klidný den, pa T

Alí, tak hezky to začalo a tak smutně skončilo, ale to je holt život. Zasmála jsem se, když srnka se zajícem dostali infarkt :-D Nadsázka v článku byla cítit, ale každý jsme jiný a každý máme jiný názor. Také při svých toulkách českou zemí zjišťujeme, že lesů ubývá :( Přeji, aby vše dobře dopadlo!

Je to vůči přírodě a vůči zvěři bezohledné počínání. A kolik takových míst u nás asi je?

I já si myslím, že by se dalo ledacos dělat s větší ohleduplností. Když vidím třeba ty zdevastované lesní cesty, po kterých jsme se dřív proháněli na běžkách, a dnes je z nich tankodrom.

Pane Fisnare, ten článek jsem psala s jistou nadsázkou...abych ho odlehčila, zdůraznila jsem, jaká jsme měli očekávání a jaká byla realita, jinak by to byla dost nuda...píšu tam i o tom, že samotnou potřebu těžby chápu, ale co opravdu nechápu, jak je možné, že někdo vnikne na cizí pozemek, zničí ho, vytěží a ani se nezastydí...tato usedlost je v majetku naší rodiny přes osmdesát let, takže nás tam nikdo nebere jako měšťáky...a ty policajty volali nezávisle na nás i místňáci, kterým se stalo totéž v bleděmodrém.