Veselé vyhlídky. Na smrt.

Já mám ještě maminku, která má 91 let, má svůj byt, je vdova a soběstačná. Stejně ji obdivuji a závidím, jak je na svůj věk čiperná..

Milá Hanko, myslím si, že vyhlídka na smrt nemůže být veselá, ať by byla jakkoli milosrdná. Ale je fakt, že název článku mne nalákal k přečtení. Až budu v ČR, ráda navštívím některé Tvé vystoupení. Nemohu zapomenout na jednoho pana profesora matematiky, naštěstí jen z vyprávění, který se ke konci života ptal, kolik je vlastně 1+1….a zůstat nemohoucí odkázaný na někoho, třeba z rodiny, to opravdu ne. To bych si nepřála a ani nedovolila.Hanko, doufám, že už se dostáváš do běžné formy a elektrokolo pošleš navěky k šípku.

Proč by měly být dřívější DD zprofanované? Myslím, že plnily to, co dnes, poskytly pomoc těm, kteří ji potřebovali. Pokaždé to nevyjde, aby byla rodina nablízku a postarala se o nemohoucího člověka. Někdy ty vyhlídky na konec života opravdu nemohou být veselé.

Také bych se připojila k práci. Zatím mi hodně baví a navíc si i mohu dopřát to co bych jen s důchodem nezvládla. Pracuji od doby co jsem ve starobním důchodu a výhoda je, že si pracovní dobu určuji sama. Asi bych třeba nechtěla vstávat na šestou hodinu ranní.

Já bych přeci jenom přidala i tu práci, protože i práce může být zábava a ještě z ní něco kápne na život bez finančních starostí.

Zajímavě napsané. Já jsem na stará kolena dospěl k filosofii, že život se skládá ze čtyř až pěti zcela specifických období, a ty by se měl měl člověk snažit naplnit na 100%. To poslední, které žiji nyní, nazývám "předsmrtné období". A to by si měl člověk užít do mrtě, dokud může. Aktivity, zábava, přátelé, koníčky, cestování, děti a vnoučata atd. atd. Hlavně již nepracovat a jen se bavit!

Každý člověk je jedinečný a přítomnými myšlenkami si automaticky tvoří budoucnost, aniž by si to uvědomoval. Minulost nezměním, tak proč si jí kalit mysl. Pro mě je základem tvůrčí myšlení.