Ilustrační foto: Pexels

Svatba jako řemen

5. 7. 2023

Když se vdávala moje sestřenice Dáša, byla tuhá normalizační zima, prosinec 1969. Svatba to byla promyšlená, jelikož ženichem byl mladý sympaťák Hans ze sousedního Rakouska a hrozilo, že se s Dášou už nikdy neuvidí.

Letní soutěž 2023 Můj příběh vzpomínky

Autor: Zuzana Zajícová

Hodnocení:

(5.1 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Velková 5.7.2023 16:21

Perfektně napsaný příběh :-))

Zdenka Soukupová 5.7.2023 13:25

Předpokládám, že po tak vysilujícím začátku společného žití šlo všechno dál velmi hladce. Při čtení jsem se s chutí zasmála, ale tehdy to moc k smíchu asi nebylo. Já jsem se vdávala v srpnu. Na vesnickou svatbu samozřejmě musely přijet všechny tetičky. A všechny musely samozřejmě ráno ke kadeřnici. Jen na mě, na nevěstu, se nějak pozapomnělo. Takže jsme taky přijeli na obřad pozdě a oddávající úřednice nám to dávala patřičně najevo, protože v tu dobu měla být už někde s rodinou. A pak před restaurací, kde se podle tradice rozbíjí talíř a novomanželé musí společně uklidit střepy, mi ten talíř hodili na nohu v páskových botách a jeden střep se mi pěkně zaryl do palce. Takže byl trochu problém se sháněním obvazu a převazováním zakrvácené nohy, ale jinak proběhlo všechno v pohodě.

Zuzana Pivcová 5.7.2023 12:41

I když to byla poněkud divoká situace, myslím, že sama svatba není to nejdůležitější. Hlavní je vztah.

Jiří Dostal 5.7.2023 06:40

:-) Vzpomínky na budoucnost... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Moje svatba: Straka v kuchyni

Vdávala jsem se pár dní před svými 21. narozeninami, jako poslední holka ze třídy ze základky. Některé spolužačky byly v té době už dokonce rozvedené.

Elena Valeriánová

Moje svatba v srpnu 1968

Chtěla bych se s Vámi podělit o moji vzpomínku na svatbu v roce 1968. Tento rok byl rokem nadějí celé naší společnosti, probíhal "obrodný proces", který ale krutě zmařil příjezd sovětských okupantů 21. srpna tohoto roku.

Marie Dráhová

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Řekla jsem ano. Dnes je to už 58 let

Začalo to na čajích. Tak se tenkrát říkalo tanečnímu seznamovacímu odpoledni, které se opravdu celé protancovalo. Byla polovina šedesátých let, atmosféra u nás již mírně uvolněná po letech padesátých.

Libuše Münsterová