Ilustrační foto: Pixabay

Dříve a dnes

4. 7. 2023

Moje poezie

Autor: Marta Furchová

Hodnocení:

(4.8 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Miloslava Richterová 6.7.2023 10:25

I malým dětem říkáme, že člověk nikdy nemůže mít vše, co by chtěl. Dnes to všechno, jak sama píšete, máte, víte vlastně, za jakou cenu? A tím nemyslím tu u pokladny.

Soňa Prachfeldová 6.7.2023 07:43

Historie se opakuje, zase se nadává na ty nahoře. Žili jsme skromněji, snad se uměli i vce bavit mezi sebou. Dnes je svět zase velmi manipulativni.

Zuzana Pivcová 4.7.2023 13:11

Když jsme neznali až na výjimky nic jiného, brali jsme to víceméně jako fakt a nikdo z toho nepáchal sebevraždu. Horší je, když má člověk naopak něco za samozřejmé a najednou to ztrácí a neumí si představit, jak se bez toho obejde. Díky, napsala jste to velmi hezky.

Hana Šimková 4.7.2023 10:29

Víte jakou radost jsem měla , když jsem něco hodně nedostupného sehnala? Jak píše pan Polanský vztahy byly lepší, protože všichni měli skoro stejně. Každá doba má něco hodně špatného, ale musíme se s tím smířit. Nač plakat nad minulostí.

Dalibor Polanský 4.7.2023 10:17

Nostalgický pohled zpět, ale zase nechyběly dobré vztahy.

Zpět na homepage Zpět na článek