Ilustrační foto: Pixabay

Povídka: Kamila

2. 7. 2023

Dneska je tedy den. Autobus mi ujel před nosem, a tak budu muset čekat nejméně půl hodiny, než přijede další. U lékaře jsem byl objednaný na 9.30 hodin, ale na dveřích ordinace visí nepřehlédnutelná cedule: „POŘADÍ PACIENTŮ URČUJE SESTRA“. Sestra mě zavolala v 10.15 hodin.

Autor: Zdeněk Hart

Hodnocení:

(4.9 b. / 36 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Blanka Lazarová 30.6.2024 20:02

Moc hezké, děkuji.

Helenka Vambleki 3.7.2023 21:05

Moc hezké, ani jsi nemusel moc vymýšlet, takové příhody se dějí denně.

Soňa Prachfeldová 3.7.2023 07:23

Moc hezké, jak si člověk leckdy uvědomí, že ty všední otravné starosti, ani nestojí zato, aby senad nimi člověk rozčiloval. Měla jsem nevidomého kamaráda od mládí, byl skvělý, hrál na basu a nikdy jsem jej neslyšela si na něco stěžovat.

Zuzana Pivcová 2.7.2023 17:49

Nevidomého jsem vedla skutečně jen výjimečně. Ale pokud jsem někoho takového znala, mohu potvrdit, že to byli lidé, z nichž byl cítit optimismus a chovali se velmi spontánně. Proč ne, oni přece také vidí. A narozdíl od nás vnitřním zrakem a hlavně srdcem. Moc děkuji.

Zdeněk Hart 2.7.2023 14:34

Vážení čtenáři, netušil jsem, jak velkou odezvu vyvolá moje krátká povídka, kterou jsem si vymyslel opravdu v autobuse. Velice mě to těší. Obzvlášť děkuji paní Řeřichové za její poděkování.

Dalibor Polanský 2.7.2023 12:59

Ano, někdy stačí málo, aby člověk prohlédl.

Marie Měchurová 2.7.2023 12:42

Pohlazení i zamyšlení nad smyslem života. Někdy do nevážíme toho, co nám dal.

Daniela Řeřichová 2.7.2023 12:06

Pane Harte, děkuji za Vaši citlivou povídku. Máme v širší rodině nevidomého chlapce, dcera pracovala v ústavu pro osoby se zrakovým postižením a tak jako Jana J. obdivuji lidi, kteří navzdory handicapům si váží života.

Jana Jurečková 2.7.2023 11:31

Jak malé a nicotné jsou naše problémy proti tomu, co musí zvládnout a vyřešit slepý člověk. A přesto to nezdává a dokáže s tímto hendikepem žít. Smekám před ním až do hluboké propasti.

Vladislava Dejmková 2.7.2023 11:10

Moc pěkné a výstižné. Děkuji.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek