Co by, kdyby…?

Se zájmem jsem si přečetla váš další společný článek. Těší mě, že vás chuť psát neopustila, a připravujete nám stále nová témata k zamyšlení. :-)

Další hezký článek na čtení i zamyšlení. "Kdyby" v minulosti používat ani nechci, protože mne to zneklidňuje - dost mi dalo práce srovnat se někdy se skutečností a být dobré mysli :-).

Opět moc hezky napsaný článek. Budu jen reagovat tím že: "kdyby, vždycky chybí" Představy můžou být různé, ale realita je mnohdy zcela jiná. Ve svém životě těch "kdyby" v mé hlavě bylo několik. Kdybych byla zdravotní sestřičkou, kdybych chodila do krasobruslení, baletu či nějakého souboru, nebot tanec mě hodně bavil. Nebo také kdybych byla hubená tak bych mohla na sebe dát cokoliv apod. Těch "kdyby " bylo opravdu hodně.

Děkuji za pěkné čtení a sdílení. Asi každý má nějaké kdyby, jak už to tak život přináší a nelze jinak, než se s tím smířit. Přeji vám hodně dalších nápadů.

Můj muž mi často dává otázky, které obsahují “kdyby”. Já na ně strašně nerada odpovídám, nechce se mi plýtvat časem a přemýslet o nějakém “kdyby”.

Podobná kdyby se častěji objevují v negativních událostech z minulosti. S tím nic nenaděláme, prostě se určitě věci staly a my už nemáme šanci je změnit. V mozku to však leží. Abychom z toho nepřišli o rozum, je možná dobré si vše otočit naruby. Tím myslím podívat se přes slůvko „kdyby" aspoň do nejbližších budoucích radostných představ a proměnit je v radostné zážitky pro sebe i pro druhé. To se vám oběma tímto článkem již povedlo.

Děkuji za moc hezký a inspirativní článek. Mám také jedno kdyby... Kdybych ve čtrnácti letech neonemocněla těžkou duševní nemocí, byla bych mohla studovat a můj život by byl zcela určitě jiný a mnohem kvalitnější. Nemoc je dědičná, proto jsem ráda, že nemám děti a toto prokletí nepředám dál.

Děkuji vám za hezké a zajímavé komentáře. :-) Jsem ráda, že s Jendou zase píšeme. Problém není napsat, ale někdy absence nápadu. Ale ještě něco máme v zásobě. :-) Jano V, myslím, že si nejsme úplně cizí osoby. Pokud mě paměť neklame, viděly jsme se kdysi na bowlingu, kde jsme si potykaly.

Hezky sepsáno. Časem jsem poznala, že přemítat "Co by, kdyby" nemám význam. Je lepší přijmout věci tak jak jsou. Také nečtu sci-fi, nepřemítám o budoucnosti.

Ta naše občasná - kdyby – vyjadřují naše, v minulosti nesplněná přání, i když jsme většinou srozuměni se stávající stavem věcí a to naše - kdyby - je už v nenávratnu. Nespokojenost se stávající stavem věcí nemusí být vždy negativní. Může to být pro nás i poučení. Jít dál a výš. A proto se občas některá svá, ještě splnitelná kdyby, pokoušíme přetvořit v realitu. Pokud nejsou už nenávratně ztracená. Milé dámy, díky za vaše ohlasy.