Všechno nejlepší, tati!

No tak to je pecka, Aničko! Jsem moc ráda, že jste se ještě ozvala, možná jsem tu ordinaci popletla, ale spořitelna tam byla, to máte pravdu! A já jsem teď zrovna odeslala další e-mail bratranci Radimovi, tak uvidím, jestli tohle všechno spustí nakonec nějaké rodinné setkání po téměř padesáti letech... K čemu všemu je íčko dobré, že?

Paní Hanko, souhlasím, že vzpomínky se řetězí. Moje sestra pracovala v podniku s Vaší tetou Hedou, můj bratr je spolužákem Radima, k Liborovi /kardiolog v Brně/ jezdí jeden z příbuzných na kontroly a v domě, kde žije Pavel bydlela naše rodina dva roky. V domě, kde bydleli Musilovi, si pamatuji spořitelnu, ale zubní ordinaci ne. Více o rodině Zaoralových ví určitě moje sestra a její manžel.

Moc si vážím svých prarodičů i mojí maminky. Neměli to lehké, žili opravdu skromně, ale láska, radost ze života, těch měli dostatek. A to nebyli tenkrát zadní koučové, psychologové, rádci všeho druhu, zdravým rozumem zvládali a dobře. Přeji vám paní Jano brzké uzdravení. Vždy, když sedám na elektrokolo, vzpomenu si na vás a říkám, musím opatrně, nepřehánět.

Aničko, děkuji!!!! A víte, že jsem celý život říkala mrskut (krátce), ale napsat jsem se to neodvážila... někdy by člověk měl ten "zobák" poslechnout tak, jak mu narostl, že? Moc jsem si přála, aby se mi touto cestou ozval někdo z dalších pamětníků míst, o kterých jsem psala - a Vy jste mi to splnila! Dokonce jsem včera kvůli tomu po desítkách let vypátrala svého bratrance Ing. Radima Zaorala v Rájci-Jestřebí, je tam místopředsedou včelařského spolku (asi po dědovi!), dozvěděla jsem se, že teta Heda už je tři roky po smrti, byla jednou ze dvou dcer doktorky a doktora Musilových, co bydleli i ordinovali v takovém polokulatém domě na rohu Fügnerovy ulice. Pamatuju si to docela přesně... Vzpomínka evokuje vzpomínku a ty se řetězí za sebou... krása! Přidá se ještě někdo???

Krásné vzpomínání. A štěstí je, když to lidé umějí zapsat, vyptávět - protože pak ten vzpomínaný člověk tak úplně nezemřel...

Paní Hanko, děkuji za milé vzpomínání. Vaše putování za vzpomínkami mě velice oslovilo. Putovali jste s manželem mým rodným krajem. Přesně vím, kde je v Ráječku kaplička, kde je Horní Lhota i Senetářov. Do roku 1976 jsem žila v Rájci - Jestřebí a do Ráječka jsem jezdila na kole pro chleba. jen malá poznámka. Na šmigrust se chodí na Valašsku a v Ráječku na mrskút. Ještě jednou děkuji a přeji brzké uzdravení.

Nááádherné vzpomínání Vaše a zároveň i moje. ...a slzy v očích. Můj tatínek by oslavil "stovku" až v prosinci 23, ale dožil se v relativně dobrém zdravotním stavu 95 let. Děkuji mm

Pěkná vzpomínka na tatínka.

Tím,že vzpomínáme na své zemřelé,tak je oživujeme ve svých pamětech a oni tím žijí dál. Nejsmutnější je zapomínání, jak já říkám,opuštěné hroby.

Pěkná vzpomínka, můj táta by měl také letos 100, byla jsem v mém rodném kraji s kytkou a se švagrovou jsme zavzpomínali.