O vesnické hospodě

Bohužel, už jich je pomálu, těch vesnických hospod. V dnešních podmínkách se neuživí. A což teprve zábavy za dob mého mládí? Jó to byly časy.

Určité plus je, že hospoda na tom místě pořád je.

Přesně tak, pane Harte. V hospodě se sehnalo vše, včetně řemeslníků, nebo jiné pomoci.

Krásné, milé vzpomínkové. Myslím, že takové hospody byly na každé vesnici i v menších městech. Jenomže tenkrát hostinský měl zájem o lidi a výdělek mu stačil na obživu. Byl spokojený. Nepotřeboval zbohatnout přes noc. V každé hospodě se sehnal řemeslník nebo sousedská pomoc. Život byl prostě jiný.

Jó, to byly časy !

Do hospody jsem v mládí nechodila, ani moji rodiče, ale vzpomínka je to moc hezká. Návraty do míst, nám milých, bývají občas zklamáním.

Ano, vesnické hospody jsou zvláštní kapitola, ale cizí člověk si tam občas připadá jako vetřelec. Ale ráda vzpomínám na dovolenou na Maltě, kdy jsem z Valetty jela místním autobusem zpět do letoviska, kde jsme bydleli. Jenže autobus zpět jen jinudy než tam do Valetty, proto se mi stalo, že jsem o 8 km přejela. Malta je naštěstí malá, ale i tak jsem šlapala po silnici mezi obcemi a pak jsem už měla velkou žízeň a chtělo se mi..., tak jsem někde zašla do hospůdky, tam sedělo jen pár štamgastů a dívali se na fotbal. Asi jsem je hodně překvapila a na toaletu jsem musela někam na dvorek a lézt po schůdkách jak do kurníku.

Hezká vzpomínka na dávné časy.

Jendo, hezká vzpomínka. Jsem ráda, že jsem s tebou v nelahozeveské Marině byla.

Díky :-)