Marcela (69 let): Vnučky trápí úzkosti, já nechápu proč, když se mají dobře

Chudáci děvčata.Od dětství se do nich hustí ve škole a v médiích,jak člověk může za klimatické změny,jak si už dítě může vybrat ,jestli je holka/kluk/ bezpohlavní/ dinosaurus a podobně,jsme zahlceni představami o nepřátelích z východu,o přátelích z východu (myšleny různé státy...), jak ta naše EU všechno spasí i bez nás,jak ti úžasní inženýři,doktoři a jiní imigranti nás spasí - dokonce budou na nás pracovat! a k tomu se taky vynalézají roboti,co udělají všechno - přesto se bude chodit do důchodu stále později a vlastně,ani skoro žádný důchod nebude......Jen si představte,jak ty holky musí trpět,když si tohle všechno neustále přemílají po sítích. Za nás jsme v tomhle věku každou chvíli měli rády jiného kluka, trápily jsme se leda tím,že nás Pepík nechce,ale Jarmilu jo. Je jiná doba,ale řekla bych, nestálá,prolhaná, máme příliš mnoho informací o kdečem ve světě i doma,jen ty správné informace o nás konkrétně nějak nejsou v módě.

Oni trpí blahobytem a bezstarostným životem. To se odjakživa léčilo prací, střídmostí a modlitbou.

Jsem stejně stará, jako autorka článku. Přesto s ní nemohu v ničem souhlasit! Skoro je mi líto, že někteří moji vrstevníci nechápou, že onemocnění duše potřebuje léčbu jako zlomená noha, či cukrovka nebo třeba vysoký tlak. Chodí - li dítě k psychiatrovi, tak asi trpí nějakou psychickou poruchou, která nevznikla umetáním cestiček (zjednodušeně řečeno) a potřebuje léčbu. Když vás bude bolet žlučník, pak jistě vyhledáte lékaře, protože nebudete chtít trpět. A svoje vnučky byste trpět nechala? Psycholog bývá průvodcem v těžkých obdobích života, učí, jak se vyrovnat s tím, co člověka trápí. Dětská duše může velmi trpět a chválím maminku za to, že pro dívky vyhledala včasnou pomoc! A pokud by nebyl potřeba i psychiatr, tak by tam vnučka jistě nechodila! Jak psychiatr, tak psycholog pomáhá v tom, aby děvčata mohla žít spokojený život. Opět velmi stručně řečeno. Jedna paní doktorka mi řekla, že mám mladé myšlení. Nechápala jsem v čem to spočívá. Tak teď už to vím...

12:38 :-) :-) Určitě nemáte ani tušení, jak blízko jste pravdě a dost možná jsem i v době Marie Terezie žila. Nicméně, s vašim "rozhledem" byste měl, namísto nejapných poznámek na moji osobnost, poradit paní Marcele (69), jak pomoci svojí vnučce z problémů, do kterých se dostala díky našemu "úžasnému" školství i veskrze prohnilému systému. :-( :-( HOWGH!!!

Paní Caklová vy jste snad žila v pararelním vesmíru,čí v jiné dimenzi.Povinná školní docházka je u nás povinná od Marie Terezie,takže škola působí na všechny generace.Za vašeho mládí to ještě bylo umocněno tím,že většina dětí ještě chodila do jeslí,školky a do školní družiny a pak do jisker,pionýra a SSM dříve ČSM.Takže důraz byl kladen na kolektiv nikoliv na nějaké rozdělování. Použila jste slovního spojení "třídní rozdíly" poněkud nesrozumitelně.Toto slovní spojení v komunistickém katechismu značí rozdíly mezi společenskými vrstvami a ty za vašeho mládí již existovaly.Doufám,že jste měla na mysli rozdělení žáků na jednotlivé ročníky a při větším počtu žáků členěním do dalších tříd.Že by zuřila nějaká válka mezi vesnicí a městem nevím, v každém kolektivu se najde nějaký zakomplexovaný primitiv ,který se má potřebu si vybíjet svoje frustrace.K těm bohatým a chudým.Za vašeho mládí zas tak velké rozdíly nebyly.Měnová reforma okradla všechny,vesnici komunisté rozkulačili a bohaté sedláky soudně vyhnali.Za každého režimu si schopní lidé dovedou zajistit vyšší standart než mají ostatní, s tím mnoho nenaděláte, i když je to mnohdy za cenu morálních ústupků.

Nic nového pod Sluncem. Už i naše generace 70+, o 50+ raději nemluvě, vyrůstala převážně působením školy, v třídních rozdílech. Městský proti venkovským, bohatí proti chudým.... hlavně rozdělit společnost. Dlouho jsem si na tomto portálu, bez U3V a s tlačítkovým mobilem připadala jako blbka, obzvláště pod vlivem upozorňování některými jedinci na tento "nedostatek". O svém životě vím své a nejsem si jistá, že těm "trpícím" dětem bude někdo schopen pomoci.

Je pravda, že mladí propadli sociálním sítím a pokud se nevěnují nějakým zálibám, tak se vlastně nudí. Ale pokud má mladý člověk deprese a jiné psychické poruchy, tak to má určitě nějaké příčiny, něčím neradostným jeho dospívání probíhá a možná má na něho nedobrý vliv někdo z jeho přátel. Každopádně je to pak těžké pro rodinu i pro ty mladé lidi.

Zajímavé téma a diskuse, které jsem si hned promítl na moje vnoučata 14, 13 a 6 let. Na nich vidím výrazné rozdíly. Pokud má totiž mladý člověk nějaké skutečné zájmy, které ho baví (a znám několik případů, že i když byl ten zájm sebeblbější, ale dotyčný v něm vytrval, tak se stal jeho životně pracovní náplní a byl šťastný), tak u psychologů ani psychiatrů neskončí. Ale pokud jen mačká "čudlíky" na mobilu, videohrách a podobných moderních nesmyslech, a nesmyslně prouzdá na facebooku a podobných sociálních nesmyslech, při kterých nic do života nezískává, dopadne většinou opačně. Pochopitelně záleží na rodičích a jejich příkladu, na kterou stranu se jejich děti dají.

Postmoderna, ve které žijeme, má pozitiva i negativa. Pozitiva : mizí elitářství - tedy pýcha a nafoukanost jako společenský (pseudo) symbol toho nejlepšího. Negativa: mizí vzory a s tím pro mnohé mladé i pravdy a cíle. Rozvolnění a ztráta struktur a jistot vede k depresím, ale asi je nutné, aby vzniklo něco jiného. Svět nebude lepší ani horší, bude jiný. Pomoct mladým mohou rodiče, ale ne usilovnou péčí, ale "vložením, postrčením" mladých do zběsilého, sobeckého, krásného i laskavého života.

Dát najevo lásku... tady vidím ten problém. Ne každý má tolik empatie, aby poznal, co dítě potřebuje. A každý jedinec je originál, každý potřebuje k pocitu radosti něco jiného...