Marcela (69 let): Vnučky trápí úzkosti, já nechápu proč, když se mají dobře

Věk 14 či 16 let, doba hledání se, kdo v této době o sobě ani chvilku nepochyboval ? Dobrý psycholog, dokáže porozumět křehké mladé duší a pomoci najít zase rovnováhu. Je zbytečné se trápit, vnučkám nejvíce pomůžete, když jim dáte najevo že je milujete.

Taky jsem se setkala s dětmi, co propadnou depresi, léčení moc nezmůže, převrátí na bipolární poruchu. Je to běh na dlouhou trať. Kolem dospívání a u vzdělaných jedinců. Děsí mne to. Zrovna dva případy v okolí, opečovávané, studují, ale asi málo povinností a hodně práv.

Autorce dávám za pravdu, znám takové děti. Trápit se s nimi nepomůže, ani se tomu smát, ale to mi zde přijde trochu nadsazené, vždyť který děda by se smál, když vnoučata psychicky strádají. Děti od malička tráví spoustu času nad mobilem, denně několikrát válka, napadení, přepadení, pobodání, fotky, videa. Těžko se s tím vyrovnává leckterý dospělý. Máme se prý na válku připravit, musíme zbrojit, cvičit, získat mladé muže, třeba jejich tátu. Jak to asi na děti působí, jak jim asi psycholog vysvětlí, že na světě je krásně. Veliká škoda, že na předních místech všech institucí nestojí ženy, matky.

Věro, možná by ses divila, ale vůle je silnější než deset odborníků. Můj táta si zlomil nohu v koleni, tedy prasklo mu při pádu "jabko". V nemocnici ležel, dokud se mu dělala voda, aby mu dělali punkce. Pak mu dali nechodící sádru, aby ležel i doma, jinak že nebude chodit. Přivezli ho z nemocnice, doma si podomácku udělal berle, v hospodářství dělal vše, co bylo potřeba, když mu sundali sádru, tak místo na rehabilitaci chodil na pole, sušil seno atd. Nohu měl vyléčenou, dřív než se předpokládalo. Nejlepší rehabilitace je přirozený pohyb. Moji pneumonii v jednasedmdesáti letech, o které jsem napsala článek, už snad není třeba zmiňovat. S člověkem materiálně zabezpečeným, má psychický stav hodně společného, bohužel na to lidé přijdou, až když je pozdě. Naše maminka vždycky říkala: "Lepší jeden prd, než deset doktorů."

Každý jsme jiný. Někdo silný, někdo labilní. Každý se vyrovnáváme s problémy jinak. Možná jsou dívky hodně citlivé, intenzivně vnímají, co se kolem nich děje. To nemá s materiálním zabezpečením nic společného. Říkat jim, ať se vzchopí, je k ničemu. Je to jako říkat člověku se zlomenou nohou, ať ji rozchodí. Věřila bych odborníkům.

Jestli ono to není tím, že dnes už dvě generace nepoznaly, co to je, mít se špatně. Pan Dostal to vystihl naprosto perfektně.

Jsou psychické stavy, které prostě přijdou.My došly v práci kdysi v rozhovoru na kafi se třemi zcela normálními podotýkám spolupracovnicemi na téma léky na nervy. Měla jsem zato, že z nich jsem ten život měla nejtěžší. Ve všech směrech. A ony to věděly. Co se týče majetku, manželství, zdraví, postavení v původní rodině byly na tom všechny tři znatelně lépe, než já. Několikrát jsem byla v situaci, kdy by asi bylo pochopitelné sáhnout po nějaké berličce, léku, alkoholu. Vždycky jsem se s tím dokázala nějak poprat, i když to mnohdy fakt snadné nebylo. A tak na nevinnou větu, že bych váhala nechat si napsat nějaký lék, protože bych si na něj třeba zvykla, což bych nerada...se na mě všechny tři sesypaly. Zobaly antidepresiva jedna jako druhá. Svoje rozhořčené monology, které na mě vychrlily jedná přes druhou, zakončily asi v tomhle smyslu: Ty si myslíš, že je každej tak silnej jako ty? Nevím, co by asi užívaly v některých mých životních situacích. Protože ani jedna neměla v té době žádný vážný problém. Samy uznaly, že mi život naložil. Nicméně trvalý na tom, že ony ty léky potřebují. Takže prostě někdo má ty nervy a psychiku špatnou, i když není objektivní důvod. A my, co to nechápeme, bychom se s nimi vůbec do diskuse pouštět neměly, protože tomu nerozumíme....

Rozumím Vašemu trápení.Váš manžel je s prominutím nebetyčný hlupák.Život Vaší generace byl jiný.Informace,které se k vám dostávaly byly značně filtrované.Ve velké většině velmi pozitivní.Zemědělci zaseli,úspěšná sklizeň,závazek byl splněn na 105 procent,brigáda socialistické práce udělala rekord v ražbě.Když bylo něco negativního tak jsme se ihned dozvěděli jak s tím naložit nebo jak nás strana a vláda ochrání.V našich životech nebylo tolik rozhodování.Bylo jasné do jaké půjdete školky,do jaké základky,jakého bude mít lékaře, ve spoustě případů nebylo volby.I v obchodech jsme se nemuseli rozhodovat,sortiment byl velmi omezený.Dnes je situace jiná.Mladé trápí životní prostředí,které se za nás neřešilo,museli jsme přece porazit kapitalismus.Hromada zpráv na internetu je negativních přímo apokalyptických a pomáhá k tomu filmová tvorba.Zmatek pak v lidech způsobují reakce elit,někteří se dají na cestu naprosté ignorace a popírání a druzí na vykreslování apokalypsy a nabízení radikálních řešení,které mohou vést k velmi závažným nezamýšleným důsledkům i jiných oblastech života jedinců a celé společnosti.V tom se může ztratit kdokoliv bez rozdílu věku.Stačil covid a co to udělalo se stavem společnosti ,těch různých samozvaných mesiášů co se vyrojilo. Věc bych nebagatelizoval smát se to mu je vrchol hlouposti.

Souhlasím s Dankou R. Nehodnotím, snažím se porozumět. Mnoho dětí je sice hmotně zabezpečeno, ale strádají citově, nevyznají se v přemíře rozporuplných informací, chybí jim ideály, přirozené autority, rodiny se rozpadají. Dcera pracuje jako psychoterapeutka, svět dětí se od našeho dětství hodně změnil.

Z čeho mají mladí lidé čerpat životní jistoty? Z kovidu, z války na Ukrajině, z ekologických prognóz, z rozvedených rodin jejich rodičů, z podvodů na internetu (myslím falešné informace všeho druhu) z finančních problémů, pokud je do toho rodiče zasvětí? Myslíte, že tohle vyřeší nové tričko a módní tenisky ? V době hormonální nerovnováhy je člověk citlivější. Naproti tomu člověku zvyšuje sebevědomí, že něco dokázal. Dříve byl život těžší, bylo víc příležitostí něco udělat a mít radost třeba z upleteného svetru nebo z toho, že mám sílu složit auto uhlí do sklepa. To dneska už nikdo nemusí. Kdo to nekompenzuje třeba sportem, opravdu žije jak v bavlnce a všechno vzdá předem.