Sny o životě na chatě či chalupě nekončí vždy dobře, realita bývá krutá

Za zahradu a chatu za městem platím jen daň. El. a vodu tam nemám, ale za čtvrt hodiny tam jsem pěšky a vodu vozím autem z domova, když tam vařím. Neudržuji ji, spadne snad později než já. Ale teď jsem se vrátila z Českého Ráje z chaloupky a je to krása , pěší tůry na vše strany , venčení jen otevřít dveře /uklízím po psovi/, snídaně venku... Ale babči místní už se hrozí , že začne turistická sezóna, autobusy s koly na Hrubou skálu, zpoždění. Vyhovuje mi raději si zaplatit pobyt a poznávat svět než činčat starou chatu za městem..

Měla jsem hezkou chalupu po babičce, nechala jsem ji opravit, byla pěkná s malou zahradou. Užili jsme si jí s dětmi, ale když jsem zůstala sama, nemohla jsem ji udržet, neměla jsem auto a byla 150 km daleko. S těžkým srdcem jsem se rozhodla k prodeji. prodala jsem ji dobře za dobrou cenu v té době. Sice na ni stále vzpomínám, ale jsem ráda, za svůj úsudek. dnes mám potíže s chůzí a do chalupy v kopci bych ani nevyšla. Ale celý můj aktivní život jsme si ji užívali.

Nejhorší na celé situaci je že lidé zpohodlněli a prodávají chaty a chalupy přes realitky tak je nikdy neprodají.Když se podívate na ty ceny nikde nenajdete chalupu která by měla mín jak 100m čtverečních.A nebo v minulosti bylo běžné že se chalupy za údržbu a finance pronajímali. To dnes neexistuje.

Letos je to 50 let,co jsme si postavili chatu v nádherné lokalitě zatopených břidličných lomů .Je to úžasné prostředí, les,koupání .Užili jsme si toho všeho v době,kdy synové byli děti.Ani nám nevadilo,že jsme tu byli bez elektřiny a pitné vody. Manžel před 8 lety zemřel a tak tu od jara do podzimu bydlím sama.Pak chatu zazimuji a vracím se do pohodlného komfortního bytu ve městě.Mám tu výhodu,že až na výjimku,která nastala v mém zdravotním stavu loni při zazimování chaty /viz přísp." Znovu jsem se narodila"/ jsem zatím zdravá a důležité je že mám automobil .V době manželovy nemoci jsem se naučila zacházet s nástroji ,potřebnými údržbě a protože od nástupu do duchodu stále pracuji /jsem správce našeho družstevního domu/můžu si dovolit komfort dnešního aku nářadí. Těsně před kovidem jsem si nechala zhotovit hlubinný vrt a tak mám pitnou vodu /ve 49 metrech/.A také jsem si tím pádem mohla nechat zřídit koupelnu. Jinak je pro mne velmi důležité,že tu mám skvělé sousedy. A tak tady zatím žiji tak,jak jsme si s manželem představovali i když už jenom s mým zlatíčkem jorkšírkou Betynkou. Ráda bych přiložila fotografie,ale neumím to.Můžete mi někdo,prosím,poradit ?Díky !!

Chalupu jsme důchodu užívali vždy od jara do podzimu a byli jsme tam spokojeni. Ovšem jak čas ubíhal, začali se měnit sousedé, s kterými jsme měli přátelské vztahy a taky manžel onemocněl. Když mi lékaři řekli co bude následovat, chalupu jsme prodali. Jsem ráda, že jsme se tak rozhodli, jelikož jsem musela zvládat péči o manžela, který poslední rok už byl trvalý ležák. Sama na tom nejsem ideálně, tak jsem ráda za menší byt, který mi velice vyhovuje a pokud zatoužím po přírodě, můžu jet navštívit přátele nebo jet na zájezd podle své představy.

Ceny chalup neklesají, to je lež realitek, kterým v nabídce zůstaly pouze neprodejné. Žiji na chalupě celoročně a každý měsíc mám v kastlíku nabídku nějaké realitky na odkup. Život na venkově je levnější a klidnější a pokud nejste na horské samotě, vymoženosti dnešní doby máte dostupné. Mně nákup dvakrát týdně stačí, ale chalupa slouží zároveň jako výchozí bod častým výletům.

Taky bych ráda střechu...ta mě tam nejvíc pálí...my se složíme....když mi úspory nevystačí. Kdyby to člověk věděl, že přijde covid a všechno to kolem, co ovlivnilo ceny směrem nahoru,byl by tu střechu udělal dřív. Zase v paneláku musíte vzít v potaz, že doplácíte na ostatní...teplo úniky, voda, elektřina společných prostor, všechno se rozpočítává. Ve svém si platíte jen svoje....

Bydlíme s manželem na vesnici ve starším domku, ale už teď si děláme starosti, jestli to do budoucna budeme zvládat. Bude potřeba dát novou střechu a nové topení. Zatím děláme lokální opravy, jen pokud je to nutné. Ještě před zdražováním byl rozpočet na střechu 250.000,- Kč, nyní to bude víc.

No....v létě jsem na chalupě, jedni mladí tam moc rádi jezdí, druzí vůbec. Co mě chalupa stojí? Poplatek jednou ročně na finančáku, vodu platím jednou za rok, jednou ročně odvoz odpadů, měsíčně zálohy na elektřinu. Zde mladí přispívají dvěma třetinami. Nájem a inkaso v bytě si platím sama. Pokud to spočítám, provoz chalupy ohledně poplatků mě vyjde ročně cca na šest tisíc. Kdybych tam jezdila i v zimě, samozřejmě bych spotřebovala víc proudu, vody, musela bych topit, ale doma bych to v bytě zase ušetřila. Benzín platí mladí, ale autobus mi tam jede, jak potřebuju. Takže nevím, zatím se opravdu chalupy zbavit nehodlám. Když je člověk na poplatky sám, je to znát. Na druhou stranu se mi samotné hospodaří líp a přehledně. Samozřejmě, že kdybych měla chalupu daleko, nešlo by tam v létě bydlet, protože mladí do práce dojíždějí. Já na ten autobus zatím mám, za obě cesty tam i zpět necelá stovka. Ovšem žít v Praze a chalupařit v Krkonoších, to do peněz lézt musí. Na stranu druhou si ale umím představit chatu se zahradou na okraji našeho města, kam bychom to měli ještě blíž..... samozřejmě, úpravy, opravy děláme, budujeme, ovšem v rámci našich finančních možností. K bazénu s protiproudem jsme se zatím nedokopali a myslím, že to ani v plánu nebude..... záleží,jak je člověk náročný.

Naši chatu jsem prodala, sama jsem už na práci na zahradě nestačila, rodina moc neměla zájem. mrzelo mě to, ale už jsem to obrečela a teď jezdím se seniorským klubem každý druhý týden na výlety. Dnes jsem ráda, už bych na údržbu neměla ani sílu ani peníze.