Zvídavost a nadhled dělá ve stáří život příjemnější

Nemám čas být nešťastná. Celý den dělám to, co mě baví. Jsem obklopena milující rodinou, mám hodně kamarádů, koníčků a zájmů. Mám štěstí, že mě nic nebolí a na šťastný život si nemusím hrát. Počítám ale s tím, že se to může každý den změnit.

Bez ohledu na průzkumy a na to, co mne bolí, přijímám každý den jako dar a snažím se neobtěžovat své okolí svými názory, nementorovat, nesrovnávat co bylo a co je. Ztotožňuji se s mým milým glosátorem Radkinem Honzákem, cit. : „Umění stárnout spočívá v tom, že člověk nezapomene umění milovat svět i sebe.“ :-)

Já mám teda ráda lidi usměvavé - když pozdraví soused a usměje se, když se usměje pokladní, paní na poště, atd., taky se usměju, někdy je to naopak, usměju se první já a úsměv se mi vrátí - a hned je příjemná chvilka ... Nedávno jsme se s paní na postě smály tomu, že známka stojí 28 Kč a stávala 60 haléřů :-) Každý má nějaké problémy, ale proč se ještě k tomu pořád mračit na celý svět, přece se říká, že s úsměvem jde všechno líp ...

Cpát sem,do naší země nějaký americký zlo-zvyk keep smiling, mít vyceněné zuby jako pes na kost - hnus. Předstírání pohody a štěstí každý vydrží jen dočasně,tak proč se falešně tvářit jakože vesele, vyrovnaně,nadšeně,když se člověk cítí pod psa. Jsem raději pro upřímný zamračený ksicht,než pro " sýr " křečovitě vytřeštěný. Málokdy je člověk reálně šťastný, a když je,co je komu do toho ??!!

Na moudré rady nejrůznějších aktivistů zvysoka kašlu. A nějaké americké výzkumy nemohu brát jako relevantní pro náš prostor. Mají jiné hodnotové žebříčky. Důležité je, si žít po svém, dělat to, na co jsme zvyklí, nevnímat příliš současné katastrofické zprávy, mít kolem sebe rodinu a přátele a snažit se nějak zúročit to, co jsme v životě po střípkách nasbírali. Bohužel do těchto snah nám často hází vidle zdraví. Je to daň věku. O tomto tématu jsem už napsal celou řadu glos ve svých třech vydaných glosářích.

.... mám za sebou celou řadu operací, včetně tří operací páteře 2004-2005, tak "kurva", proč mi nikdo nevěří, že bolest vzniká v hlavě. Jasně, že si občas heknu, ale vím, že mám za sebou mnohem horší věci, tak jsem se naučila dávat přednost humoru.

Pamatuji si z dětství, že v zimě se na poli nepracovalo. Tak maminka spravovala prádlo a hlavně pytle na obilí, neboť to byl zdroj obživy. Proto dobře vím, že na "hrubý pytel patří hrubá záplata". :-) :-)

Stáří bolí, když odchází zdraví. A myslím, že vztahy v rodině dokáží mnoho. Mít své zájmy a uvědomit si, že už toho tolik nezvládneme, být tolerantní k okolí a nepoučovat.

:-) :-) "Veverko, jak to, že to nebolí, tebe to bolí, ale ty nás chceš nasrat!" - JC Blaník Miluji spejblovské koučování "Kurva, Hurvajz, sprostě se nemluví..." :-) :-)

První a poslední odstavec mě tedy opravdu rozesmál, neboť pojem tolerance se stal velkou neznámou. "Jinými slovy", nebo-li rozdílnosti názorů se meze kladou, ne že nekladou. Naštvanost většinové společnosti na jedince, kteří umí být šťastní z maličkostí, neboť netrpěli a netrpí velikášstvím, se stala národním sportem Čechů. Tak ať si klidně v naštvanosti závodí, ale já se tohoto závodění určitě neúčastním. Zbytečně bych zvyšovala jejich naštvanost a v tomto smyslu vítězství nikomu nezávidím. Moje "parketa" je https://www.efia.cz/blog/dopamin-jak-mit-v-rovnovaze-hormon-stesti