Stoletý
Ilustrační foto: Pixabay

Stoletý

20. 5. 2023

Už je to sto let, kdy poprvé vysílal z letiště ve Kbelích Český rozhlas. A já si uvědomila, že tahle instituce mě provází celý život a dost mě ovlivnila. 

Co se pamatuji, poslouchali jsme celá rodina vždy v neděli po obědě pohádku a starší sourozenci sobotní hru pro děti.  Když jsem začala dojíždět do školy, řídilo mě ranní časové znamení. Když "houkali" čtvrt, vyrážela jsem na vlak. Pamatujete časové znamení?

V pubertě jsem vzdychala při pořadu Petr a Lucie, objevila Semafor, milovala vysílání Ostravského rozhlasu. Waldemar Matuška, Karel Gott, Pavlína Filipovská, Hana Hegerová a další zpěvácii mi vstoupili do života z "rádia". Dodnes se mi vybavují slova některých písniček. 

Dvanáct na houpačce Jiřího Černého, ale taky 21. srpen 1968. Příjezd našich politiků z Moskvy a komentář Gustava Husáka. Utkání našich a sovětských hokejistů a Golonkův gól. Upálení Jana Palacha. Normalizační komentář k prvnímu výročí srpna. To všechno a ještě daleko víc mi zprostředkoval rozhlas.

Provázel mě doma, v práci, dokonce i v porodnici. Nezapomenutelné ranní komentáře pana Nepila, stav vody na našich tocích dnes v sedm hodin ráno, Kolotoč, Pozor, zákruta. A taky rozhlasové Silvestry s Jiřím Štuchalem a jeho Šťastnou cestu. Smutný muž, Sprcha, Mikrofórum, Hajaja pana Brodského. Divadelní hry v neděli večer a Čtení na dobrou noc.

Bylo toho hodně, co jsem vyslechla. Něco mi v paměti uvízlo, něco se vypařilo. Rozhlas se vyvíjel a měnil stejně jako svět kolem a je se mnou dodnes. Aby pobavil,  potěšil, poučil. Nevnucuje se. Je to taková moje jistota. Průvodce životem. Přítel. Proto ho mám ráda. A přeji mu další úspěšnou stovku. Zaslouží si to.

 

 

Český rozhlas kultura média
Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Moc vám všem děkuji za krásné komentáře. Na vysvětlenou, nemám už pár let televizi, proto je můj vztah k rozhlasu takový, jaký je. Prostě ho mám ráda a i když se vyvíjí a mění, pořád je to "můj" rozhlas. S Halinou Pavlovskou a jejími Omeletkami, Václavem Koptou a dalšími osobnostmi i s četbou na dobrou noc.
Blanka Lazarová
Děkuji, ráda jsem si zavzpomínala na něktré pořady. Z dětství si pamatuji taky víc rozhlas než televizi. Některé znělky nelze zapomenout.
Marie Ženatová
Milá paní Ludmilo, i já děkuji za tento nádherný vzpomínkový článek* - také si to tak podobně pamatuji. I můj manžel v poslední fázi své nemoci téměř neviděl - tak i pro něho byl rozhlas velikým přínosem. Já sama jsem před velmi mnoha léty dělala vzpomínkový rozhovor s milou a velmi vitální paní k jejím 90tým narozeninám. V zahajovací době vysílání Českého rozhlasu žila v Praze a byla ve svém mládí tomuto vzácnému okamžiku osobně přítomná ♥
Martina Růžičková
Děkuji za připomenutí významného jubilea. Rozhlasové pohádky, hry pro děti a sobotní Meteor patřily k mému dětství. A dodnes ho poslouchám. Byl úžasným průvodcem mojí maminky v posledních letech jejího života, kdy oslepla.
Alena Velková
Ano, také si to takto pamatuju :-) ...tehdy jsme rozhlas i my hodně poslouchali, dnes už ho poslouchám jen v autě.
Lenka Kočandrlová
Rozhlas neposlouchám od doby,kdy se přejmenovala Praha na něco....V dětství jsme měli jen rozhlas po drátě,tak to bylo od rána zapnuté,abychom přišli včas do školy. Do uší mi zní znělka Rytmické skupiny Jana Kalába,co doprovázela ranní rozvičku.Seděli jsme s bratrem ve studené kuchyni na židli a nahlas přemýšleli,zda ty cviky opravdu někdo dělá ! V sobotu bývala snad od 14 hod rozhlasová hra,v neděli zase pohádka.Z této doby slyším tehdejší : Osoby a jejich představitelé - -- Den pro nás končil Hajajou a ještě jsme si vyslechli znělku rozhlasových novin Kupředu levá....,u toho jsme si prozpěvovali ..kluci /holky jsou střeva .
Hana Šimková
Ano, také jsem programy v rozhlase hltala. Stýská se mi po nich. I když si rozhlas někdy také poslechnu, zdaleka to není ono.
Zuzana Pivcová
Rozhlas byl a je s mým životem určitě spojen daleko víc než televize. První černobílou TV jsme doma měly až v roce 1969, a vzhledem k tomu, že jsem bydlela na koleji a pak na ubytovně a jezdila k mamince domů jen na víkend, moc jsem si jí neužila. Rozhlasové vysílání nám umožnilo v srpnu 1968 poslouchat na východoněmeckém Baltu zprávy, co se u nás děje. A celkově pro mě byl rozhlas vždy dostupnější, hráli si řidiči autobusu za jízdy, někdy se hrálo i v práci. Myslím, že rozhlas je, i když se zdá opak, náročnější než televize. Tam totiž člověk často sklouzne po obraze a mluvenému slovu nevěnuje tolik pozornosti. Moc děkuji.
Dana Puchalská
Ano,i já se připojuji k předchozím v diskuzi. Krásně napsáno. Děkuju.
Jan Zelenka
Lído, pěkně jsi to napsala. Mám to podobné, jen nemám už takovou paměť jako ty. Časy se ale mění a rozhlas je proti televizi v útlumu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.