Ženy, které cestují samy. Každý rok jich přibývá

Nechci dělat reklamu nějaké CK, ale mám velmi dobré zkušenosti s CK Delfín. Je zaměřena hlavně pro seniory a má výborné delegátky. V době covidu se tato CK zachovala slušně tím, že vracela zaplacené zálohové platby bez zbytečných prodlev.

Jak píše Hanka R. - jednolůžáky je problém většinou starších hotelů, ale třeba v Albánii kam jedu to CK zajistila. Asi je důležité zajistit si samostatný pokoj včas. Já bych s někým koho neznám bydlet nechtěla. Začátkem července jedeme s kamarádkou na poznávačku do Polska a máme každá svůj pokoj. Na zájezd jsme přihlášené už od ledna.

Pravda je, že na singl cestovatele se nemyslí, Jednolůžáků je málo a platí se za prázdnou postel.

Cestuji po Evropě sama již 16 let, tedy vlastně s cestovkou.Je to pohoda,viděla jsem hodně krásných míst.Teď v květnu jsem byla v Dolním Rakousku a kochala se krásou Dunaje a památek.Neumím řeči,tedy kromě češtiny ale je to paráda zažít na "vlastní kůži"si pokecat s Albánci nebo Kypřany.Vše je to o tom nebát se a jet.Toulala jsem se v Alpách a to ne v jedné zemi,bylo to úžasné.Je mi 74 let a stále se cítím jako mladá"holka" Přeji všem odvahu se vydat za nepoznanou krásu naší planety.

Cestuji léta sama a nevidím v tom žádný problém. Chce se umět trochu dorozumět. Naštěstí jsem se ještě před r.1989 učila angličtinu.Zažila jsem cestovat i paní, která neznala žádné cizí jazyky, ale zvládla umění "ruce nohy".V září letím do Albánie a budu cestovat CK, ale sama.

Až na pár výjimek jsem cestovala stále sama. Kromě Tuniska, kde to bylo poněkud nedobré, mi nic dramatického nehrozilo. Ale trochu odvahy to chce.

Prostě. Žen je víc. Muži vymírají, taky jsou miň vidět chodit. Je to takový úkaz :-)

Moc ráda cestuji a mám s kým, jezdím s manželem i kamarádkami, ale občas má člověk potřebu být jen sám se sebou a je fajn, že už nevypadá jako podivín. Jen ty ceny za ubytování se tomuto trendu zatím moc nepřiblížily, myslím, že to je díra na trhu a kdo to pochopí ten na tom časem slušně vydělá.

V unoru jsem sama vyrazila busem z Prahy pres Kodan do Stockholmu a odtud vlakem az na sever Svedska k finskym hranicicm. A zase zpatky. Nejvetsi strach jsem mela pri odjezdu z Florence, pak to bylo skvele. Na podzim planuji cestu zopakovat, ale tentokrat z Dublinu, kde ziji.

Jé Vlasto, Ty se máš, tak tam pozdravuj a pošli fotku. Musí tam být krásně..