Moji, tvoji a naši

Před rokem a půl jsem se stal ve 44 mladým dědečkem od "vyženěného" syna. Společná dcera na to má doufám ještě hodně času (je jí 16). Nikdy jsem kluka nebral jako "cizího" ale vždycky jako svého, i když třeba ne syna, na to mezi námi byl moc malý věkový rozdíl, ale fajn parťáka a kámoše. A vnučka je prostě taky moje, i když mi ještě neříká dědo, ale užvatlané dědě... Život je moc krátký a vrtkavý na to, abychom si házeli klacky pod nohy a odstrkovali obzvlášť ty malé které za nic nemůžou. A neskutečně krátký na to, abychom odmítali lásku, kterou nám ta "prťata" chtějí dát a touží po té naší.

Také si myslím, že přidělávat k problémům takto pospojovaných rodin další je škoda. Proč nemít o milující vnouče víc?

Moc se mi váš přístup líbí.

Ten stížnost na nepokrevní vnoučata, která říkala té paní "babičko" se mi také nijak nelíbila. Když mi tříletá "cizí" holčička vložila ručku do dlaně a oslovila mě "babičko", bylo to moc hezké.

Synova manželka měla z prvního manželství desetiletou dcerku a spolu mají ještě dvě děti. Snachu jsem přijala jako svou dceru a její Sájinka kterou přivedla je milovaná vnučka a báječná sestra svých mladších sourozenců. Žijeme všichni spokojeně v našem domečku kromě té nejstarší a máme se všichni rádi. Sájinka se provdala a nyní čeká miminko.A tak budu v říjnu prababička. Syn nikdy nedělal rozdíl mezi vlastními a nevlastní.

Myslím, že jste ve svých postojích spravedlivý a velmi se mi to líbí.

Naprosto s vámi souhlasím. Proč by to měly odnášet děti, které za nic nemohou. Mám také vlastní zkušenost, vím o čem to je. Rozhodně ne o tom, jestli mi budou říkat babi nebo jménem. Každý ať si to nastaví tak, jak mu to vyhovuje. Ale babi je přece milé, ne?

Hezký článek. Náš syn s manželstvím přijal i třináctiletou dceru své paní. Manželství se sice rozpadlo, ale s nevlastní vnučkou se stále stýkám a mám radost z její malé holčičky, která mi říká babi. Je to dojemné.

Váš článek je pro mě pohlazením ve světě, kde čím dál tím víc zaznívá MOJE a cizí. Pokud se to týká dětí, je to o to smutnější.

Já bohužel úlohu dědečka plnit nemohu. Mrzí mě to. Syn zemřel, jedna dcera je bez dětí a tak mám vnučku a pravnoučky od starší dcery. Ale jsou daleko a nemají o kontakt se mnou zájem.