Psychické potíže není radno podceňovat. Duševní nemoci jsou druhým nejčastějším důvodem invalidity

Chodit k psychologovi je dnes stále běžnější podobně jako je to již dávno na Západě. Je však otázka, do jaké míry to pomůže. Protože Generalizovaná úzkostná porucha je nemoc, která vznikne zdánlivě náhle, ale ty dispozice k ní už někde jsou.Pak jako na starém gramofonu zaskočí jehla do jedné drážky a točí se pořád tam a nevyjede dál a nejde pokračovat.

Skoro bych řekl, že chodit k psychologovi je dnes stále běžnější, podobně jako to již dávno je na západ od nás. Hlavně matky s dětmi a dospělí. My senioři se toho bojíme. Ono také není snadné poznat, kdy už jde o nemoc a taky o léčitelnou nemoc. Například ve staří se některým lidem obrovsky zesiluje některý povahový rys. Např. v dospělosti byla paní šetřivá a teď je to vyložená skrblice :-) A to přece není nemoc, jen rys povahy. Takže umět to odlišit by byl první dobrý krok. Protože něco jiného jsou masivní úzkosti, deprese apod.

Děkuji za článek. Přiznat se k psychickým problémům bohužel vyžaduje i v dnešní společnosti, zakládající si na toleranci k různým lidským odchylkám a extrémům, nejspíš velkou odvahu. Pokud je postižena duše, nemoc je v hlavě, člověk nemá žádný „vedlejší zdroj“, který by mu pomohl se s ní vyrovnat. Na rozdíl třeba od chřipky či zlomené nohy, kdy hlava funguje normálně, nanejvýš bolí.