Kdo žije podle představ druhých, bývá na konci života nespokojený

Mílo, ono je to někdy těžké. Když byly děti malé, chodili jsme do práce, svépomocí stavěli dům, budovali domácnost a na kolo, hřiště, túry nebyl čas. A než jsem se nadála bylo mi 50 a děti měly svůj život. Když před třemi lety na mě přišla velká životní krize, tak mi sousedka řekla, "Podívej barák si vybudovala, máš krásnou zahradu, šikovné "děti", tak proč bys to vzdávala.......? A já viděla jen dřinu a beznaděj. Naštěstí mě svým přístupem zachránily dávno dospělé děti, přestože si s námi moc radosti neužily.

Mílo, ono je to někdy těžké. Když byly děti malé, chodili jsme do práce, svépomocí stavěli dům, budovali domácnost a na kolo, hřiště, túry nebyl čas. A než jsem se nadála bylo mi 50 a děti měly svůj život. Když před třemi lety na mě přišla velká životní krize, tak mi sousedka řekla, "Podívej barák si vybudovala, máš krásnou zahradu, šikovné "děti", tak proč bys to vzdávala.......? A já viděla jen dřinu a beznaděj. Naštěstí mě svým přístupem zachránily dávno dospělé děti, přestože si s námi moc radosti neužily.

Pan doktor Tomáš Novák radívával: Dělej, co funguje a nedělej, co nefunguje. Moc mu za vše děkuji!!

Souhlasím s příspěvky níže a dodávám - každý svého štěstí strůjce a pozdě bycha honit. Cituji : ,,Mnozí lidé se ve vyšším věku začnou věnovat koníčkům, zájmům, sportu či vzdělávání. Mnozí právě proto, že na to dříve neměli čas, protože se starali o děti, pracovali, budovali domovy, firmy. A časem zjistili, že vlastně v životě nemají nic, co by jim osobně dělalo radost." Copak to radost nepřináší ? Někdo vychová děti, vybuduje si domov ..... a nemá z toho radost ? Proč nejezdil s dětmi na kole, nechodil na hřiště, na túry nebo na ryby ?

Bohužel, některé ženy dělají oslavy, protože umí vařit, péct,....., ale mají strach z osamění, také jsem to dělala. Na štěstí moje děti nejsou sobci a samy mi řekli, "Mami nedělej to, máš svůj život, tak si ho užívej, pro nás už jsi udělala dost.

Vždycky je čas na změnu. Vychovala jsem tři děti, ovdověla a po odchodu do důchodu žiju naplno. Vnoučata když chci, mám kolem sebe spoustu přátel, chodíme s turistama, organizujeme zájezdy podle přání kamkoliv, zpíváme, zajdeme na víno, nic nemusím, ale všechno můžu. Život je krásný.

Přizpůsobení je základ přežití lidstva ... Když to vezmu "v malém" a aplikuju na naše životy, tak, rodiče se musí přizpůsobit dětem, dítě se musí přizpůsobit životu rodiny, partneři se taky musí "sladit", pak dítě se musí přizpůsobit škole, pak v práci to taky není "holubník" ... V článku je uvedeno - lidé litují, že se museli přizpůsobit šéfovi, kolegům atd. místo aby upřednostnili své tužby a přání - no, nevím nevím, i hajný v lese si nemůže ve své službě jen plnit tužby :-) Když to shrnu - život ve společenství lidí by bez vzájemného přizpůsobení nefungoval ... Můžu jezdit autem a nedodržovat předpisy? No, asi chvíli můžu, ale nedopadne to dobře ... Samozřejmě musí zbýt prostor, aby se "dalo dýchat" - někdo chodí do divadla, někdo sbírá známky, někdo sportuje, někdo leží :-) - jak je libo - no, a nepřizpůsobováním se tomu, co opravdu nechci a nemusím - když nechci např. dělat oslavu (jak je popisováno v článku), když nechci vařit a péct pro hafo příbuzenstva každý týden (příspěvek 9:18), tak to přece nedělám - tam opravdu předpisy neplatí ...

Paní Elo, tomu říkám zrůdnost, stejně jako takové to "Musím o tebe pečovat, abys mi dlouho vydržel.", je cesta "do pekla", neboť pro nedostatky druhých, nevidíme nedostatky své.

V minulosti byly děti vychovávané jinak, byla zkrátka taková doba, ale dnešní zbožňování dětí a chválení za každou hloupost mi také nepřijde rozumné.

Podle mě by člověk měl žít, tak jak by si to představoval. Někdy to nejde, ale pořád se snažit držet svého cíle. Jenom tak je člověk spokojený. Říkám účelově spokojených, protože štěstí je prchlivé a má rychlé nohy. To druhé je trvalejší. Co se týká mladých matek? Podle mého názoru by ženy měli mít děti tehdy, když je jejich organismus k tomu nejlépe nastaven. Dnes se honí kariéra a pak se to mnohdy řeší umělým oplodněním. Mám někdy ve škole problém. Nevím zda si pro dítě přišel dědeček nebo tatínek? Párkrát jsem narazil. Byl proveden výzkum. Děti ve věku 15 let si přály mladší rodiče. Vím jsou extrémy. Já mám 69 a má maminka 85 let. Měla mě v šestnácti. To také nedoporučuji. Je to ještě dítě, ale na druhou stranu kdo má ještě v mém věku maminku? Jindra