Žít s partnerem naplno nebo jen tehdy, když se mi to hodí

Pane Berko, sdílím s vámi váš názor, že lidé dnes dávají přednost ve vztahu už jen zábavě a nechtějí mít pochopení také pro starosti svého protějšku. Starala jsem se celý život o své děti, pak nemocnou matku s demencí, pak o vnuky. Pak matka zemřela, děti mají svůj vlastní život a vnuci povyrostli. Řekla jsem si, že by bylo pěkné najít si parneta, se kterým bych v dobrém i zlém dožila svůj život. Snažila jsem se pět let, někoho najít, inzeráty, seznamka, přes přátele a známé. Ale zjistila jsem, že svět se v době, kdy jsem se starala o bližní, posunuj někam jinam než jsem si myslela. Ano, samožřejmě vývoj společnosti nelze zastavit. Ale byla jsem během těch pět let docela v jiném světě. Tak předně chtěli muži jen sex. To nezminujete, ale já jsem se s tím setkala hodně. Nejsem nepřítel sexu, ale na na prvním místě nebo jen výlučně ho nemám. Pak jsem poznala, že hodně z mužů chce mít ve vztahu jen finanční výhody. Nemám problém za sebe zaplatit, ale dopadalo to tak, že jsem platila jen a jen já. V podstatě nikoho jsem nezajímala jako člověk. Hledala jsem marně někoho, s kým bych se cítila dobře a on se mnou, s kým bych sdílela radostné chvíle a byla oporou ve chvílích těžkých. Asi na dnešní dobu naivní představa, jak mi asi hodně lidí napíše. Po 5 letech jsem to vzdala a smířila se s tím, že budu už navždy sama. Nejsem žádná zapšklá bába, pořád jsem veselá optimistka, pořád mám ráda svůj život i lidi, ale jsem zklamaná, že se vytratila ze společnosti nejen odpovědnost ve vztahu, ale i odpovědnost za vykonanou práci i odpovědnost za vlastní život. Ale to by už patřilo pod jinou rubriku. Každému osamělému člověku bych i přes mé nepříjemné zkušenosti doporučovala, aby si někoho spřízněného našel a nezůstával sám.

Člověk sám znamená tolik, kolik je schopen ze sebe vykřesat a nečeká až to za něho udělá někdo jiný. *** Když muž "zlobí", tak žena má být vstřícná, trpělivá, uklízet, "prát jeho nevábné prádlo", co zvládne, udělat sama a když on už do ...... může, tak v tom má žena pokračovat? No to tedy děkuju, nechci :-) A tvořit nový vztah po takovéto zkušenosti je opravdu těžké, ba dokonce nemožné.

Pane Zelenka, smekám. Člověk sám neznamená nic. Myslím si, že i smrt v péči partnera je příjemnější. Jindra

Nemyslím si, že je to většinově tak špatné. Většina manželství je zcela normální. Se svou ženou jsem žil 44 let. Nebylo to vždy idylické, ale na vše jsme byli dva. Posledních 6 let života trpěla rakovinou. Byl jsem u ní a staral se o ní až do jejího posledního dne. Teď žiji sám a ten druhý člověk mi moc chybí.

Paní Coufalová, gratuluji. Já mám nakročeno ke zlaté. Svou ženu jsem také někdy zlobil. Geny jsou geny. Nevyměnil bych ji za nic. Ani za to zlato, co jde dnes cenově obrovsky nahoru. Jindra

Paní Richterová, já nikoho k ničemu netlačím. Pouze popisuji, co kolem sebe vidím, ale v textu říkám, že to tak není, ale mnohdy je. Jen si myslím, že ve dvou se kára lépe táhne. Mluvíte o důchodu. Moji dědečkové byli "povedení" jak říká o svém tatínkovi Ota Pavel. Ve stáří si to uvědomili a své babičky hýčkali. Koupili si auta, vozili je na výlety snažili se vyžehlit, co spackali. Babičky byly trpělivé, protože své muže milovaly celý život. Jindra

Pane Berko, v tomto případě jsem pro toleranci, zvláště v důchodu, zůstane-li jeden sám, ať si to každý zařídí po svém. Pokud má dvojice to štěstí, že se důchodového věku dožili ti dva spolu, není ale nic krásnějšího, než když se shodnou na tom, jak bezvadné období to je. Samozřejmě všem mladým bych přála, aby se jim povedlo vytvořit spokojenou rodinu a tímto i dobré zázemí pro své děti.

S manželem letos oslavíme stříbrnou svatbu a mužská specifika typu záchodové prkénko a pod.zvládám s přehledem. Jsme spolu v dobrém i zlém, umíme se vzájemně podržet. Jen si nějak neumím představit, že bych takovýto plnohodnotný vztah včetně spolubydlení začala budovat třeba v 65. Ale možná mám jen malou představivost. Krásnou sobotu všem, konečně jaro!!

Každý by měl nést zodpovědnost sám za sebe, ať v partnerství, nebo mimo partnerství.

Vycházím ze svých zkušeností, neboť jsou mi nejbližší. Také bych někdy ráda žila s partnerem tak, aby se to hodilo i mně. Pokud není rovnováha, spokojený je pouze ten, který se veze a někdy ani ten.