Věra (64): O Velikonocích odešel můj muž, zemřel u své milenky
Ilustrační foto: Pexels

Věra (64): O Velikonocích odešel můj muž, zemřel u své milenky

8. 4. 2023

Nemám ráda Velikonoce. O Bílé sobotě před šesti lety zemřel můj manžel. Nevěděla jsem to. O jeho skonu mě informovala žena, ke které se přestěhoval půldruhého roku před svou smrtí. Infarkt, v pouhých třiašedesáti letech.

Tehdy jsem si říkala „dostala ho nevěra, uhnala ho ženská o patnáct let mladší.“ Vlastně jsem jeho smrti ani moc nelitovala, na pohřbu jsem působila chladně, což mi vyčetli někteří příbuzní. Jenže já jsem tehdy opravdu nepociťovala žádnou lítost, opustil mě, zničehonic si jednoho dne sbalil věci a oznámil mi, že se zamiloval do jiné ženy a jde za ní. Ano, byl velkorysý, nechal mi byt, auto, chatu, sbalil si jen osobní věci. Možná proto, aby vše urychlil, abychom se nehandrkovali dlouho o majetek.

O rozvodu tehdy nepadla ani zmínka. Byla jsem týdny v naprostém šoku, protože mě vůbec nenapadlo, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Vůbec jsem netušila, že někoho má, nezaznamenala jsem žádný náznak nevěry, ale ani změny v jeho chování. Můj muž nikdy nějak významně neprojevoval své city ke mně. Vlastně od svatby to bylo pořád stejné. Trávili jsme spolu téměř veškerý čas, o víkendech na chatě, jednou či dvakrát za rok dovolená. Nikdy mě nevzal za ruku, když jsme se třeba procházeli po promenádě u moře, neříkal mi nikdy, že mě miluje. Náš sexuální život nebyl nijak vášnivý ani intenzivní, ale já jsem se nad tím nikdy nepozastavovala. Brala jsem to jako takové „normální“ manželství s „normálním“ chlapem.

Když mi ten den oznamoval, že odchází k jiné ženě, nebyl jsem schopna žádného odporu, žádných slov, výčitek, byla jsem jako opařená. Postupně jsem se dozvídala, že jeho milenka je o patnáct let mladší, atraktivní žena s pěknou vysportovanou postavou, údajně kdysi výborná volejbalistka, která nastoupila do manželovy firmy jako projektová manažerka. Manžel tak dvakrát do měsíce jezdíval na služební cesty do zahraničí za obchodními partnery, až vlastně později jsem si uvědomovala, že těch služebních cest bylo poslední dobou nějak více. Ale přesto jsem nikdy na nevěru ani nepomyslela.

Bezprostředně po jeho smrti jsem si opravdu říkala „Boží mlýny melou pomalu…“. Jenže postupem času jsem stále více přemýšlela o tom, kde jsem udělala chybu. Proč si musel vybrat jinou ženu. Uvědomila jsem si, že chyba byla zřejmě hlavně na mé straně. Nevěnovala jsem moc pozornosti svému vzhledu, postavě, účesu, vlastně ani já jsem nikdy nemluvila o lásce, čas od času jsme se pomilovali, ale to bylo vše, žili jsme spíše jako dobří přátelé. Jenže, dělají jiné ženy něco více? Snaží se být téměř v šedesáti letech dokonalými milenkami, atraktivními ženami? Možná ano, možná jsem ztratila muže kvůli své pasivitě, kvůli tomu, že jsem si myslela, že naše manželství je „normální“.

Pořád na to myslím a nemůžu se těch myšlenek zbavit. Nemohu pomyslet ani na nějaký další vztah, bojím se mluvit s jinými muži. Už to asi nikdy jiné nebude. Tak takové jsou moje Velikonoce.

 

(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná.)

 

 

Můj příběh ovdovění vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Přečetla jsem si komentáře až teď a nestačím se divit. Svého času nadaná autorka, která si nepřála zveřejnit své jméno, ale redakce ho znala, měla velké problémy s byla doslova vyštípána, z portálu. Taktéž zdejší bojovné Xeny bojovaly proti prázdným profilům. Dnes se zde objevují články, pod kterými jsou jména lidí s prázdným profilem - to v lepším případě , v tom druhém případě jména žádná - a to s vědomím redakce. A Xeny najednou nebojují , zřejmě jim to nevadí. Ani to, že stejné články jako zde, vycházejí na jiných portálech pod jinými jmény autorů. Mě to tedy vadí, a myslím si, že by se k tomu redakce měla nějak vyáfřit.
Jitka Caklová
Paní Radlická, s :-) Vám odpovídám "Já vím! :-)", to mě naučil ŽIVOT. Čím těžší zkoušky, že jich bylo a stále je, o to snadnější je vidět řešení.
Jitka Caklová
(Autorka si nepřála uvést celé jméno, ale redakce ho zná.) Ztroskotanci, kteří neví, co je to, stát na vlastních nohou a umět žít svůj vlastní život. Já jsem bez anonymity na sebe vykecala kde co a co z toho mám. Buď se v očích čtenářek/řů lituji, nebo chlubím a jsem "Jájínek". S jinými weby nemám zkušenost, tento mi úplně stačí, ale krom mých prvních 25 let, je pro mě výbornou školou života. Mohu si dovolit jet paralelně s íčkem na "svém prkně" a dobře vím, že co nemohu změnit, tomu nevěnuji pozornost, neboť se mě to netýká. Je to takové moje malé sobectví, které nemůže nikomu ublížit, ale může pomoci ♥♥♥
Ilona Erika Kolář
Milá Evo, odpovím jak to vidím já. Pan Martin zde na portále visí od jisté doby, kdy napsal nevhodný komentář, za který se pak omluvil, v jakémsi íčkařském vakuu. Měl být vyloučen, spoustě lidí se to nelíbilo, odpověď se strany redakce byla něco na způsob chytré horákyně, takže zřejmě jen se můžeme domnívat, že mu dala redakce ještě šanci, ale jednoznačně řečeno nebylo nic, takže opravdu nevím, proč profil nefunguje, jak má. Sama jsem vznesla na chat redakce dotaz, odezva žádná. Takže kdo ví,....
Ilona Erika Kolář
Honzo, já nepodezřívám, že články přebíráte a opisujete, ale je to fakt divné. Možná dotyční anonymní autoři píší do vícero webů nebo časopisů, nevím. Pokud na stejný článek náhodou někde narazím, určitě dám vědět. Ještě maličká poznámka. Jen aby zde za chvíli nebylo víc autorů anonymních než autorů autentických.
Miloslava Richterová
Přinejmenším jsou tyto články podivné a tento způsob sdílení osudu se opakuje např. v časopisech pro ženy, tak trochu výchovné, varovné, k zamyšlení. Někde žádají i o názor odborníka.
Martin Vrba
To, že některé osudy lidí zde popsané, nám připadají jako někde opsané, tak to je způsobeno tím, že se v populaci jen s obměnami skutečně opakují. Problém je ale v tom, že je vždy rada těžká, protože se snaží radit ti, kteří, když si to přiznají, si nedovedou poradit ani sami se sebou. A ač jsou si ty příběhy podobné jako vejce vejci, tak samotní lidé mají v sobě tolik proměnných ve svých životech, povahách a způsobech stavění se k problémům, že neexistuje žádné univerzální řešení. Vždyť se sami během života měníme a tedy i různě reagujeme. Často se stane, že teprve v životě dojdeme například k poznání, že jsme svým rodičům křivdili. A to teprve, když nás osud jen malinko taky skřípnul, tak je poprosíme za odpuštění, že jsme teprve pochopili, jak to oni měli těžké. A tak to platí i v partnerských vztazích. Základ je v tom, pořád spolu komunikovat, říkat si i nepopulární věci a nebát se bouřek - ty vždy vyčistí ovzduší, atd. . . . . . Ztráta člověka je vždy těžká a musí přebolet - nikdo to za nás neudělá. Já rozchod - rozvod považuji za "malou smrt", ale každý jsme jiný, atd. . . . . .
Jan Raška
Ilono, podezříváš nás, že přetahujeme tyto příběhy z jiných médií? Četla jsi někde jinde stejný článek nebo máš jen pocit? Nebo si potřebuješ rýpnout? Nikdy jsme žádný článek od nikud nekopírovali! Ano, jsou lidé, kteří z nějakých důvodů chtějí sdělit svůj příběh, osud, svěřit se s trápením, vypsat se s problému... Ale chtějí zůstat v anonymitě a my to respektujeme. Své přběhy nám píší mailem, přibývá jich, a nás těší, že našemu potálu, kde hledají radu, pochopení, útěchu, důvěřují.
Martin Vrba
Tak to má tedy moc blbý, ta pisatelka, jejíž adresu má redakce k dispozici, ale neříkejte jí to, moc by jí to nepomohlo. Sotva najdu nějaká slova útěchy pro milenku i bývalou manželku. Ale přesto se o to pokusím. Pro manželku jen to, že by jí její věrný muž určitě umřel také, že určitě nebylo příčinou jeho smrti to, že na něm rajtovala jiná - mladší a štíhlejší, ba bylo by to právě naopak. Tak si nemá nic vyčítat, že se manželovi více nevěnovala - podlehl by její hmotnosti asi daleko dříve. A pro milenku bych tu měl to, že v nejlepším se má přestat a že to si určitě myslel i ten její milenec. Umřít pod mladou milenkou je krásná smrt, tedy určitě lepší, než pod 100 let starou borovicí jako to občas potká nepozorného dřevorubce.
Ilona Erika Kolář
Nevím proč, ale články tohoto typu mě připadají velice podezřelé. Za prvé se tu rojí jako houby po dešti, za druhé autor nechce nikdy uvést své jméno, což opravdu nechápu, protože pochybuji, že by někdo byl zrovna z téže vesnice či ulice a autora poznal, článek uveřejňuje redakce a za třetí si myslím, že jsou převzaty z nějakého psychologického plátku, něco jako Moje psychologie apod. Mám pocit, že jsem již něco takového někdo četla a vlastně je to všechno na jedno brdo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?