Ulicemi Meziboří chodili Čaloun, Beránek, Růžička, Reichl, Šlégr

Děkuji za milý článek o Meziboří, které jsem znala. Koncem 50.let se sem přistěhoval můj starší bratr a po svatbě dostali byt v jenom z paneláků blízko sjezdovky. Mně bylo asi 13let. jezdila jsem k němu buď s rodiči na návštěvu nebo i na část prázdnin. Bratr byl stavař, řídil tam další výstavbu. Pamatuji se na Kulturní dům, ve kterém jsem byla jednou na krásném maškarním plese. To už jsem měla za sebou taneční, tak jsem se moc těšila. Moje švagrová byla velmi aktivní sportovkyně, vedla v místní tělocvičně cvičení pro ženy a na tomto plese nacvičila krásné předtančení, kterého jsem se také zúčastnila. Mám fotografii a dodnes na na ten bál vzpomínám. Také jsem se pokoušela lyžovat na sjezdovce tak, jak popisujete. Po několika letech se bratr přestěhoval do Chomutova, kde pracoval na stavebním odboru. Od té doby jsem v Meziboří nebyla, ale jednu jeho návštěvu jsem popsala ve svém článku "Vzpomínka na výlet na kolech", kde cíl výletu bylo Meziboří.

Krásně popsaný mně zcela neznámý kout naší republiky.

Hezké vyprávění. V Meziboří jsem nikdy nebyla, docela bych si ho ráda prohlédla. Je fajn, že je to pořád čisté městečko, dnes už si málokdo zamete před vlastním prahem, natož chodník. Lidé si zvykli, že mohou přijít ke všemu hotovému, zadarmo ani kuře nehrabe. Je to ku škodě lidí.

Hezky popsané pěkné místo.

Hezky napsané povídání o místech,která znám jen dle názvu.Bratranec se v Meziboří učil,to si pamatuji,byl tam na intru.

Krásné vyprávění od srdce. Dosud jsem o tomto místě nic nevěděla, ale ráda jsem si o něm přečetla. I já vzpomínám na doby svého dětství na sídlišti, kdy v zimě byl plácek na bruslení u každého druhého domu. Lidé si to dělali pro své děti.

I já jsem tam v šedesátých letech chodil. Jako hornický učeň. Internáty byly pod čísly. Já jsem byl na osmičce nebo devitce. Nad sanatoriem. Do tanečních jsem chodil do Kulturáku. Pěkný, mám hezké vzpomínky.