Alibisté

Pane Vrba, děkuji za dlouhé vysvětlení. Já nemluvím o tom jestli je něco správné, mě to pouze sere, když se mnou někdo manipuluje a lže. Já to nedělám. Svatozář nemám, ale snažím se být zodpovědný. Zvláště mě to mrzí u mých kamarádů a blízkých. Je to můj názor, má zkušenost. Vy to cítíte jinak. je to názor proti názoru. Já vám ho neberu. Hezký den. Jindra

Pane Berko, když napíšete: "Přitom alibisté nemusí být špatní lidé. Jen neunesou svá rozhodnutí. Chtěli by kamarádit s celým světem. Tak to nefunguje a pravda nakonec stejně vyjde najevo.", tak z toho je patrno, že právě vám záleží na tom proč se lidé odmítli s vámi setkat - sejít. Protože vy jste tím co jste napsal, to stavíte tak "BUĎ JDEŠ SE MNOU NEBO PROTI MĚ!" Z jakého důvodu nenecháváte ty lidi kamarádit s celým světem - tak je to přece správně! :)

Pane Berko, tak jsme byli vychování, že je neslušné a nevhodné jen strohé odmítnutí. Na kurzech psaní strojem se dokonce učilo, jak mají takové "odmítací dopisy" vypadat. Když půjdete například dělat přijímací pohovor na nějaké zaměstnání, tak v 90% už ti, kteří si vás vybírají, hned po takovém pohovoru vědí, že vás nevezmou, ale řeknou vám, že vám dají vědět později a napíší vám to pak slušnou formou, aby vás neurazili a neztratili úplně, protože i uchazeč, s kterým už počítali, si může najít něco jiného lepšího a pak je "dobrej" i ten, který se umístil ve výběru až na 3. místě, než si seženete někoho lepšího :). A pokud máte kamarády, kteří se vám bojí říct: "Jindro, já mám dneska úplně jiný plán nebo dnes mi loupe v zádech a budu doma pod dekou a hledají si nějaké betonové výmluvy, tak to dělají asi kvůli vám, protože vás znají a vědí, že by vám to bylo líto, kdyby to řekli upřímně. Podle toho, že jste tomu "PROBLÉMU" věnoval samostatný článek, tak si myslím, že patříte zrovna k těm, kterým na tom záleží. Já jsem nikdy nezkoumal, jakým způsobem mi lidé odmítli nějaké setkání a mám dokonce ve zvyku jim ani delší vyšperkované odmítnutí ani nedovolit dořeknout - řeknu -"Dobrý - nehodí se ti to, nic se neděje, nezlobím se na tebe" a nemá to žádný vliv na naše kamarádství. A příště ho pozvu zase a nebude to mít vliv na naše kamarádství, i když odmítne zase. Jen třeba trochu zpozorním, vždyť může mít nějaké velké starosti, nechce to říct, chce s tím být sám - také to tak dělám.

Před několika roky jsme zvali mého bratra i s rodinou k nám na hody. Poděkoval za pozvání. Brala jsem to jako souhlas. Nepřijeli. Pak jsme je potkali mezi stánky, dcerka na houpačce. Trapas jak hrom. Byli červení až za ušima. Od té doby je nezveme. Přijede druhá část rodiny, která si pozvání váží. Manžel rád vaří, za což ho obdivuji. Připraví tabuli jak pro malou svatbu. Celá vesnice je ve svátečním. Všichni se na tuto událost těší. Tato tradice trvá z dob, kdy žila manželova maminka. Nyní v ní pokračujeme my.

Ano. Je to nepříjemná záležitost. Bohužel, někteří lidé jsou schopní se pro přímou a krátkou odpověď urazit. A donekonečna vymýšlet naivní výmluvy je na nic.

Také je mi milejší, když někdo řekne "nemůžu, nehodí se mi to, nebaví mě to" než se všelijak snažit něco naznačit, protože v náznacích se nevyznám. Změna programu mi nevadí, s tou si poradím.

Pěkně jste to vystihl, jen nevím, proč by se takto měli chovat politici: ,, Co jsou alibisté? Podle mě také lidé, kteří se chtějí zavděčit všem. Když se mají vyjádřit k něčemu, co může být pro druhé nepříjemné, tak se snaží ze zodpovědnosti vykroutit. Mlží, vymlouvají se a někdy i lžou. U politiků každý tuto reakci předpokládá." Bohužel, ale ne snad u všech.

Tohle je hodne casty projev a ztracite kamarady a duveru...zbytecne.