Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Žebřík ke hvězdám

2. 4. 2023

Vynikající britský spisovatel Hector Hugh Munro, uměleckým pseudonymem Saki, napsal, že mladí lidé mají aspirace, které se nikdy neuskuteční, a staří mají vzpomínky na to, co se nikdy nestalo. Na tom je určitě hodně pravdy, ale měl bych ještě jeden drobný dodatek…

Fejetony Tomáše Poláka

Autor: Tomáš Polák

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Svatava Páleníková 4.4.2023 22:37

Moc pěkné, vtipné i chytré...

Blanka Lazarová 2.4.2023 20:08

Pěkné zamyšlení nad ambicemi rodičů. :-)

Soňa Prachfeldová 2.4.2023 17:12

Milé zamyšlení nad životem svým a chtění všeho nejlepšího pro potomka.

Jana Vargová 2.4.2023 16:24

Další příjemné čtení nejen na neděli. Díky

Jiří Dostal 2.4.2023 14:04

:-) Roztomilé nalézání pokladu v domě, který nikde nestojí :-)

Antonín Nebuželský 2.4.2023 12:51

Že jsme na své děti pyšní, je snad v pořádku. V mém případě říkám,že jsem ani zdaleka, takové sny, ani ambice neměl. Možná jsme je koupili vBaumaxu, nebo kde. :-))

Marie Faldynová 2.4.2023 12:38

Vděčné téma, ke kterému máme asi každý své vzpomínky.

Daniela Řeřichová 2.4.2023 08:58

Skvělé, milé, humorné a moudré. Veliké díky. :-)

Jana Šenbergerová 2.4.2023 08:16

Je to tak, jak píšete. Jen teď přemýšlím, jestli moje dcery měly štěstí, nebo smůlu, když se narodily zcela neambiciózním rodičům. Ambicím svých rodičů jsem se vzepřela.

Zpět na homepage Zpět na článek

FEJETON: Nejsme nemocní, jen postižení

Baví mě sledovat, jak se do některých mých důchodcovských kámošů a kámošek obtiskla jejich bývalá profese. Rád pozoruju, jak jim v běžném každodenním myšlení i jednání vybublávají na povrch reakce a návyky, které se tam uložily za všechny ty roky jejich pracovního procesu.

Tomáš Polák

FEJETON: Jak jsme věděli prd

Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou předmětů – jak z logického myšlení, tak z tvůrčí představivosti. Odborná komise mě rozcupovala na kousky, srazila mé sebevědomí na kolena, zřetelně mi dala najevo, že můj inteligenční kvocient se pohybuje někde v úrovni kynutého těsta.

Tomáš Polák

FEJETON: Hlavně už žádné kecičky!

Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela právoplatnými členy lidské společnosti. Dokonce členy významnými. Vezměte si třeba to, jakou celebritou je pro nás Čechy dobrý voják Švejk. Každý ho zná, máme ho v povědomí, je to prostě náš velký spoluobčan.

Tomáš Polák

FEJETON: Vyžeňte lidi!

Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká jen dopravit prapotomky na parkoviště, kde si je převezmou právoplatní rodičové. Uff, byla to šichta, pět hodin dotazů, sledování toho, kam zase strkají ručičky, řešení žízničky a hladíčku, vyhledávání míst pro čurání…

Tomáš Polák

FEJETON: O poskakující Mravěnce

Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle sídlí mohutný duch vlastenectví a nehynoucí lásky k českým kulturním hodnotám. Je to zřejmě genetického původu, už její dědeček se přátelil s T. G. Masarykem, otec hrál na housle v cimbálovce a máma učila české dějiny na vysoké škole.

Tomáš Polák