Zvyklostem budiž chvála (anebo ne?)

Sympatický článek:-)

Proc neco menit kdyz to funguje...

Milé dámy, děkuji za vaše příspěvky. I když určité životní stereotypy jsou pro náš klidnější život potřebné, občasná změna, pokud není příliš drsná, je vítaná. Tato krátká glosa je součástí mé nové knihy, která by měla, pod názvem - Prostě jen tak žít - vyjít letos na podzim. Snad to vyjde. Můj nakladatel má nějaké problémy.

Připojuji se k těm, které oslovují Vaše články nabízející zamyšlení. Popravdě, žít se učím od prvního svého nadechnutí coby novorozeně až dodnes a doufám, že tomu tak bude až do posledního vydechnutí. Některé zvyky je dobré dodržovat a pokud možno neměnit. Když si důležitou věc uložím jinam než obvykle, přivodím se několik chvil zmateného hledání až po stres (peněženka, klíče, mobil..).

Honzo, jako obvykle, moc hezké zamyšlení. Ve svém věku už mám taky tu železnou košili. Ale když se naskytne možnost, tak ji rychle sundám a zkouším něco nového. A dost často se stane, že za čas z ní opráším rez a zase ji ráda obléknu. Je to dobře, nebo ne?

Nemám ráda čas zajetý ve svých kolejích, stereotyp mě ubíjí. Mám ráda změny. Ve vaření, v pořádku, prostě ve všem.

Ano, je to pravda, já mám ale ráda změny a nové výzvy. Dokud to jde.

Řekla bych, žer dobré zvyklosti dodržovat a udržovat, je dost dobré. Honzo máš taková pěkná zamyšlení, třeba nad jedním slovem a ejhle věty rozvité následují. Stereotyp mě někdy nudí a z kola občas uteču.

Honzo, děkuju za velice zajímavou úvahu.

Děvčata, děkuji za komentáře. Věrko, máš pravdu, jako synonymum lze použít i termín - životní stereotyp. jeden takový stereotyp má zde pravděpodobně více lidí. Ranní káva a íčko. Je to pozitivní stereotyp.