Foto s Romanem Pastorkem fotil jeden člen štábu.

Odpočinkový den se vzpomínáním

1. 4. 2023

Můj příběh

Autor: Danuše Onderková

Hodnocení:

(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Danuše Onderková 1.4.2023 12:51

Jano, věk je jenom číslo apokud bych si to připouštěla, tak bych se dnes asi nehýbala a byla by ze mě zapkčlá stará babka ???. To byl humor, je ale pravda,žetím žiju

Dana Puchalská 1.4.2023 11:03

Musel to být bezvadný zážitek.

Jana Kollinová 1.4.2023 10:52

Paní Danuše, Vy jste neuvěřitelně akční. Těšíte děti zmrzlinou, kreativními výtvory nafukovací balonků a to nejen děti, ale i personál a pacienty v nemocnici. Létáte v oblacích, skáčete padákem, účastníte se natáčení pořadů. Určitě je toho mnohem víc, co umíte a co Vás těší. Je Vám vůbec 69 let, jak máte na profilu? Máte můj obdiv a srdečné přání dalších aktivních let.

Jitka Hašková 1.4.2023 10:36

To je moc zajímavé, je prima, že sis to užila.

Daniela Řeřichová 1.4.2023 09:31

Danko, ty jsi obdivuhodná svým zájmem o vše možné. Fotky máš parádní a zážitky určitě také. Přeji ti hodně radosti v dalším počínání a dej nám o tom vědět. :-)

Alena Velková 1.4.2023 08:27

Fotky vyšly moc pěkně. Musela to být zajímavá zkušenost.

Dana Kolářová 1.4.2023 08:15

Zajímavá oslava výročí, Danko. Díky. Viděla jsem natáčení v rozhlase ale bez možnosti focení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá