GLOSA: Nepustím si stáří k tělu, ještě ne!

Paní Dagmaro, děkuji a přeji Vám jen tu stranu zrcadla, která zobrazuje duši a kouzlo oslovení "babi".

Tak tohle je úžasný text, skvěle jste to popsala, všechny ty odstíny života... Děkuji.

Když mou maminku před lety oslovila sestra "babi", maminka jí odvětila: "Vy jste moje vnučka? Že vás neznám." Nedávno jsem byl v nemocnici i já, ale babi se už teď neříká. Kdyby ano, vzala bych si příklad z maminky.

Milá paní Kolinová, jen si ty šaty kupte, když byste z nich měla radost. Kdosi řekl, že rubáš nemá kapsy. tak směle do toho!

Jani, moc hezky jsi to napsala, líbí se mi Tvůj článek a souhlasím s Tebou. Babička jsi jen pro svou rodinu a napiš nám, jak to dopadlo s šaty.

:-) Hrabalovská "legenda zahraná na strunách napjatých mezi kolébkou a rakví" zní soukromými rytmy a akordy, dole jsem jenom připomněl naši generační zkušenost s věkovou rozmanitostí a snad i pokornější přístup k vlastnímu stárnutí, které se ale samozřejmě stává obětí módy. Ale jak praví Oscar Wilde - Móda je tak nesnesitelný druh ošklivosti, že je nutné ji každého čtvrt roku měnit. :-)

Proti věku není léku.Hlavně,že uvnitř a svými názory navenek jsme zůstali mladí.Já tedy ano. Oslovit mě někdo cizí jako babi,tak ho ženu svinským krokem!!!

Krásné! A do těch nových šatů jděte!! :-)))

Děkuji všem za milé a pozitivní příspěvky. Jano Š., Tvůj veršovaný komentář je skvělý a potěšil nejen mě. :-)

No, babička jsem už od padesáti, tak jsem si zvykla.. Uvědomuji si stáří, když mne něco bolí.. Tachometr nepřetočím...