Jak jsme si hráli a zlobili

Moc hezké vzpomínání :) my děti jsme byly pořád venku. Přišla jsem ze školy, spořádaně udělala úkoly a už jsem mazala za kamarádkou. V našem milovaném Jenišáku jsme byly dvě party - horní a dolní. Já patřila mezi dolňáky a scházely jsme se u hasičárny? Pokud si dobře vzpomínám. Hráli jsme čáp ztratil čepičku, na sochy, vybíjenou na ulici a ve škole, školku s míčem a přes švihadlo, to mi docela šlo, ale gumu jsem neskákala, ta mi k srdci nepřirostla. Skákali jsme panáka, hráli kuličky, vždycky patou jsme na dvorku vykroužili důlek...Polívka se vaří, maso na talíři, pak taky První hodina odbila, lampa ještě svítila..., Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum :) taky Král vysílá své vojsko do boje - byly naproti sobě dvě řady děti, které se vzájemně držely a od protější řady byl vyslán průzkumník který musel na nějakém místě prorazit spojení, když prorazil, vybral si jednoho a odvedl sebou do "své" řady, když neprorazil, musel se zařadit k nám. Jejda, to bylo ale her krásných z dob malin nezralých :) taky jsme z bláta dělali koule a válčili, to pak maminky nebyly rády, když jsme se vraceli z tuhých bojů postřelení :-D

Díky za připomenutí. Nevím jak děvčata v Náchodě, ale my jsme se při jedničce otáčely jen jednou, ale 2x tleskaly. Přiznávám, že k jedničce jsem se dopracovala málokdy.

My jsme skákali kromě panáka ještě home, v družině se hrál pešek,tichá pošta.V období před Vinetouem se hrálo na partyzány a nikdo nechtěl být němec, pak se hrálo na indiány... Vybíjená,na schovku, obdoba schovky panyman. karty - prší,stříleli jsme ze vzduchovky na terč. Z balíků slámy si stavěli pevnosti. Holky měly sešity se zpěváky a písničkami a vyměňovaly si to navzájem. Kreslilo se do památníků.

Oldřichu, mám ráda Vaše články a tyto vzpomínkové pohladí po duši. Připomněl jste mi mnoho her, které jsme později hrávali i s dětmi či s vnoučaty. Švihadlo je v provozu stále. Skleněnky jsou součástí jarní výzdoby v bytě. Přála bych všem dětem na světě bezstarostný čas her a malin nezralých ...

Milý Oldřichu, je to moc sympatické a úsměvné vzpomínání. Všechno to v hlavě někde je a vy jste to připomněl. Ještě jsme hrávali Na četníky a zloděje a vymýšleli různé "školky" s balónem, nebo přes švihadlo. Dokonce "malá školka, velká školka". No, díky. Člověku se to vylouplo z hlavy. Pobavil jste mě svým stylem. Mockrát jsem se zasmála. To je důležité, když už to švihadlo nezvládneme. mm.

Také jsem si ráda zavzpomínala na naše oblíbené dětské hry. Téměř všechny holčičí, které jste připomněl, jsem znala, a se Zuzkou a s dětmi ze sousedství jsme je někdy hráli. "Polévka se vaří...", další s míčem: školka o zeď, vybíjená, z dalších pak školka se švihadlem, někdy i kuličky nebo "na babu" - ještě bych mohla jmenovat další. Šipkované jsme říkali spíše stopovačka. Doma jsme s tátou hráli karty a nějaké deskové hry. Na velké čtvrtce jsme měli vlastnoručně namalovanou vysokou horu, na kterou vedla cesta, po té jsme se posouvali podle hodů kostkou /jako u Člověče.../ a plnili různé úkoly. Se Zuzkou ve dvojici byly nejoblíbenější malé panenky - většinou "ve škole".

Každý/á jsme byli jednou dítětem. A většinou hravým. To až v dospělosti se někteří začali tvářit důležitě. Některé děti byly nesmělé, plaché, nosily brýle a moc se nezapojovaly.P ozději se z nich vyvinuli učenci a studiózové, tam viděli svůj správný směr. S holkama jsme si rády hrály na prodavačky, počítaly, to se nám líbilo. A s klukama jsme hrály všechno, no bylo to pěkné. A mámy nás sháněly domů a dnes je vyhánějí ven od mobilů a tabletů.

V jedno období se u nás hodně skákala guma a hráli kuličky. Myslím, že jsme se to učili sami, jeden od druhého. Ale to asi hlavně proto, že všude kolem bylo venku plno dětí a bez rodičů.

Vždycky mě naštve, jak staří lidé házejí dnešní "děti" do jednoho pytle a říkají jsou takové nebo makové. Mám sedm vnoučat - a kromě hry Polívka se vaří a některých klukovských her (většina jsou holky) všechny ty hry znají. Hrají školku, skáčou přes švihadlo, na šipky (hledání pokladu) jsme si jako malé děti (před 60 lety) ovšem hráli s rodiči (strejdou) - oni dělali šipky a my děti pak samy hledaly - a pak jsem to tak dělala se svými dětmi a dnes ony s našimi vnoučaty...Malé holky baví i přebírání provázků (naučil je to děda), vybíjená je samozřejmostí... Ale kromě těhlech her znají ještě psoustu dalších a hlavně jsou daleko tvořivější než my, baví je něco vytvářet, minulou sobotu jsem zdobila kraslice voskem - a naučila se to i ta nejmladší, pětiletá... Prostě prosím, seniorři (moji vrstevníci) - neházejte děti do jednoho pytle. A ještě - pokud vaše vnoučata tyhle hry neumí, je to tak trochu i vaše vina.

Protože máme podobný věk, tak jsme hráli i podobné hry. Je to pryč, nedá se nic dělat. Jenom jsem zvědavá na jaké hry bude vzpomínat dnešní mládež.