Příběhy starých fotografií: Nevěřte pověrám

Krásný článek! Četla jsem ho s kapkou smutku, taky jsem se vdávala v květnu (brali jsme se po roce chození), jen jsme loni neoslavili čtyřicet let. V lednu před pětadvaceti lety jsme to rozsekli, na jakkoli vlídná ani nevlídná oslovení nikdy nedošlo, vždycky jen Naďo a Petře... Děkuju za počtení a přeju spoustu let v radosti!

Alenko, ty nikdy nezklameš. Těším se na každý tvůj příspěvek a vždycky mám pusu od ucha k uchu. Přeju vám ještě mnoho dalších spokojených a hlavně veselých let!

Aleno, prima článek a moc vám to oběma sluší. My jsme měli studentskou svatbu na Staroměstské radnici první jarní den. Bez humoru a bez tolerance bychom těch 45 let nedali. Přeji další zajímavé formy oslovení a mnoho dalších let manželského dobrodružství. :-)

Aleno, bezva povídání, jako vždycky od Tebe. Měli jsme to podobné, chodili jsme spolu sice rok, ale klidně jsme se mohli vzít po prvním "randeti", dopadlo by to stejně. Akorát s tou svatbou jsme počkali na první sobotu po květnu, protože prý "svatba v máji, nevěsta na máry". Dneska už se snad tahle pověra vytratila, aspoň doufám. Hodně zdraví a společných zážitků!

Nebudu lhat kdyz napisu, ze mi to neco pripomina.

:-))))) díky, super, nemá chybu !

Pěkné počtení. U nás to bylo rychlejší. Po dvou měsících jsme se rozhodli, že se vezmeme a za 3,5 měsíce byla svatba. Přitom předpovědi škarohlídů byly hodně pesimistické. Asi - soudím tebe podle sebe. Letos "oslavíme" 31. výročí. Stále to bereme jako při slibu - v nemoci i ve zdraví... jen ten slovník nemáme vždy tak slušný. ;)

Zábavné a ze života. Jen ať to stále jiskří, plamínek se musí udržovat.

Bezva článek, díky. :-)

Děkuji za pékné čtení. Jak já vám rozumím.... :)