Po čem asi ta naše vnoučata, žijící v dostatku, touží?

Jinak jsem zapomněla odpovědět na otázku v nadpisu článku - pokud mohu odpovědět za sebe a ze své zkušenosti - momentálně touží po tom, abychom jim nebrali telefony, na kterých jsou schopny viset dlouhé hodiny, klábosit s kamarády nebo s nimi hrát hry, které nechápu, vůbec se mi nelíbí a nevím, co se líbí na nich jim...

Hezké vzpomínání ! Mně zas nebyly dopřávány dlouhé vlasy - maminka měla celé dětství dva pletené copy, za které ji prý kluci tahali a strkali jí je vzadu do kalamáře, a tak já měla vlasy krátké, abych takto netrpěla. Takže jsem si to jednou vynahradila: strhla jsem malou paručku z pravých vlasů své panence po mamince, narvala jsem ji na svou hlavu a před zrcadlem si dopřávala toho požitku vidět se s dlouhými vlasy ! Tato touha po dlouhých vlasech mne ale vbrzku přešla, když jsem jednou ze školy přinesla vši. :-))

Moje máma si potrpěla na účes - my děti tomu říkaly bouda, chodila co 14 dní ke kadeřnici a měla různé melíry. Vždy namalovaná,vkusně oblečená,nehty nalakované spíš světlým lakem. Mě nikdy nebavilo se malovat ani česat,celý život jsem měla dlouhé vlasy volně, jen na pěšinku uprostřed - až doteď. Sukni jsem na sobě neměla posledních 35 let. Předtím ano,samozřejmě mini.Ještě jsem zažila éru punčoch na podvazky,což bylo teda něco,aby nečouhaly zpod sukně zatraceně krátké. Dnes si hovím převážně v teplákách a triku - doma.Ven do města si beru něco lepšího,ale též pohodlného.Boty na vysokém podpatku jsem odvrhla už asi v 25,bolely z toho nohy.

Moc ráda jsem si Vaše vyprávění přečetla. Mé pokusy prosadit své měly podobný průběh. A tak zpočátku neúprosné názory naší maminky ztrácely pozvolna na intenzitě. Místo hry na housle jsem při kytaře pořvávala hlasem Yvonne Přenosilové, nosila minisukně méně než do půli stehen, účes na Kleopatru a oči orámované tekutou černou barvou. Maminka rezignovala. Později mi bylo občas líto, že jsem ji dost zklamala, ale nešlo to jinak. Byla jsem Beran jako ona a potřebovala jsem si trochu namlátit.

Krásně napsané, líbí se mi :-) Já nehty nalakovala jen jednou a ihned byly paní učitelkou hudby zakázány, to přece nejde dohromady .. piano a červené nehty! Teď lakuji jen opravdu výjimečně, nejdou zas dohromady s rýčem a zahrádkou :-)

Děkuji za vzpomínku o vlasech z kukuřice, připadala jsem si v nich jako princezna!