Přemýšlení seniorky: Dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti
Ilustrační foto: Pexels

Přemýšlení seniorky: Dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti

23. 3. 2023

Narodila jsem se v roce 1957 a patřím do sociální skupiny, kterou shrnují pod pojem důchodce, senior či starší člověk. Zkoumají nás, popisují nás, říkají nám, jak se máme smiřovat s přibývajícím věkem.

Ale ze zkušenosti vlastní i mých vrstevníků mám stále silnější pocit, že o nás nic moc nevědí. Všechno se nedá změřit a vložit do tabulek.

Stalo se módou každou novou generaci onálepkovat (X, Y, Z), prozkoumat a popsat, čím se liší od generace předcházející. Přitom nás, starší lidi, hází do jednoho pytle. Moje maminka se narodila v roce 1934. Svoje dětství prožila za první republiky, do školy chodila ve II. světové válce. Já jsem se narodila v padesátých letech během utužování komunistického režimu a do školy jsem chodila v době okupace vojsky Sovětské armády a normalizace socialistického režimu. Přesto nás obě řadí mezi seniorky, jako kdybychom byly stejné. Podle WHO tomu tak není. 60 – 74 let je ranné stáří a 75 – 89 je vlastní stáří.  Každá z těchto skupin má jiné potřeby, jiné limity a jiné priority. Jedno ale společné máme. Obě jsme ze svého platu přispívaly prostřednictvím daní na penzi svých rodičů. Obě jsme přitom vychovaly dvě děti, aby i ony jednou přispívaly na penzi nám. A nebyla to doba blahobytu ani před válkou, ani po válce, ani v období okupace, ani v letech 80tých, kdy se narodily moje děti, ba ani v bouřlivých Devadesátkách, ve kterých jsem nepřekvapivě nezbohatla.

Přesto to oběma našim generacím připadalo takhle v pořádku. Děti se přece o své rodiče „na vejminku“ staraly vždycky. Jen to byla podpora přímá ( a v mnoha zemích světa je tomu tak dodnes). Až pak začal peníze prostřednictvím daní vybírat a přerozdělovat stát a začalo se tomu říkat starobní důchod. Ten pytlík, do kterého nás starší 60. let naházeli, se začíná neúměrně zvětšovat a také přibývá těch, kteří na něj lepí nálepky „nežádoucí“. K tomu klesá porodnost, ubývá dětí, které nás podporují, a jak se mění  jejich hodnoty, oddalují svůj nástup do práce. Dříve lidé pracovali, aby uživili rodinu, dnes se chtějí především bavit. Věk, kdy si páry pořizují první dítě, se neustále zvyšuje. Moje maminka mě měla v 23, já své první dítě ve 26 a moje dcera ve 28. Jsme čtyři žijící generace, které se navzájem podporují a pomáhají si. Když se rozhlížím kolem sebe a přemýšlím si, kolika generační rodina vznikne, když průměrný věk prvorodiček v Praze překračuje 34 let? V 70 letech budou jejich maminky poprvé babičkou? Zažijí děti dětí prababičku? Ne, my seniorky to nemůžeme změnit, ale stát ano. Když bude vůle!

My máme dost práce se svým vlastním bojem. Bojem s věkem. Jsme totiž stále „mladší“. Moje maminka šla do důchodu v 54 letech a potom ještě chvilku pracovala. Já jsem dostala nárok na starobní důchod o 10 let později, v 64. I já ještě porád trochu pracuji, dokud mě budou chtít. Pravdou je, že jsem se na zasloužený odpočinek těšila. Přinesl mi svobodu v rozhodování, zda a jak dále pracovat a každý den mám pod polštářem kapesné. Ono je to proti přírodě ráno vstávat podle budíku, cestovat do práce (zažila jsem i 60 min tam a 60 min zpět), 8,5 hod  trávit činností, pro kterou jsem se tak úplně sama nerozhodla a pod instrukcemi, jak mám svou práci dělat. Měnila se doba, měnili se šéfové, měnily se instrukce, ale  povinnost účastnit se pracovního procesu, za socialismu se tomu říkalo „právo na práci“, zůstávala. Následovala druhá směna v domácnosti a výchova dětí. A koníčky, záliby, zábava? Kdy jsme se to měli naučit? Jak radostně využívat volný čas, teprve hledáme. A k tomu se nutíme přijmout skutečnost, že už nejsme potřební a nemáme jak být užiteční. Oddaluji tu chvíli a proto trochu do práce chodím. Nejem kvůli příjemnému přilepšení, ale potřebuji vědět, že mám pro společnost pořád nějakou hodnotu. Moje hlava se tak musí namáhat, kombinuje staré s novým, neustále se něco učí a provazuje se zkušenostmi, které mladší generace ještě nemá. Já vím, že zkušenost je nepřenosná a že si na mnoho věcí musí přijít sami, ale to neznamená, že i oni musí zkoušet lít vodu do kyseliny (jako manžel tety Kateřiny ze Saturnina). Snad alespoň mohu ukazovat, jak se naučit soustředit na řešení. Ze šťourání se v problémech ještě nikdy žádné řešení nevzniklo, jen organizmus zbytečně zaplevelují devastujícími emocemi. Takhle se dopaminové štěstí nevyrábí.

Ano, organizujete pro nás University třetího věku. Také na jednu chodím. Učí nás tam něco, co vlastně nevyužijeme, nepotřebujeme. Jen se tam chodíme bavit. Čas s pradětmi je krásně prožitým časem, když netrvá moc dlouho a když to není povinnost. Ony hrozně rychle vyrostou z říkanek a obrázků. Jakmile dostanou svůj mobil, ztrácejí o nás zájem. Nemáme co nabídnout. Dobrovolničení zní dobře, ale není zažitým společenským standardem. Nemáme si z čeho vybírat. Musíme pátrat a přesvědčovat. Ono hledání a obavy z neúspěchu jsou pro nás poměrně velkou překážkou. Pomozte nám ji odstranit a my vám to několikanásobně vynahradíme.

Jsme chodící pamětí národa. Zažili jsme komunismus, uzavřené hranice, cenzuru a vymývání mozků. Umíme vyprávět, jak vypadá okupace na vlastní kůži a co všechno nám vzala. Uvědomujeme si, že žijeme v období poměrného blahobytu. Víme, že cennější, než věci, jsou mezilidské vztahy. Také víme, jaká je to dřina je neustále udržovat a jak krásné emoce prožíváme, když si užíváme společné chvíle se svými blízkými v lásce a smíchu.

Milovali jsme Mirka Dušína pro jeho charakterové vlastnosti a chtěli jsme se mu podobat. Umíme uvařit pro celou rodinu téměř z ničeho, dokážeme se rychle rozhodovat, protože život nás naučil, že příležitosti se objeví a zmizí jako pára nad hrncem. Žili jsme pod tlakem nesvobody, kterou jsme my bez červené knížky cítili stejně. Můžeme z vlastní zkušenosti potvrdit, jaké to je, když jsme si byli všichni rovni, ale někteří si byli rovnější. Nezažili a pak naopak zažili jsme tlak na výkon. Nejdřív jsme se naučili, jak na sebe neupozorňovat a pak jsme se už nestačili naučit, jak se správně prosadit.

Měli byste vědět i vy mladí, že i mezi námi staršími jsou generační rozdíly. Mezi šedesátníkem a devadesátiletým seniorem je 30 let života stejně jako mezi šedesátníkem a třicátníkem. V obou případech je mezi srovnávanými ročníky rozdíl celé generace zkušeností nasbíraných během třicetiletého období. Tak proč nás dehonestujete za náš věk? Do období zaslouženého odpočinku vstupujeme s rozdílnými zkušenostmi, dovednostmi, a představami. Podporujte nás v tom, abychom mohli být stále aktivní přiměřeně našim ubývajícím silám. Umožněte či snad dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti (nejen jako voliči). Tohle všechno bohatství odejde s námi nebo to zapomeneme. Tak si to vezměte, dokud dáváme. Hloupější, kdo nebere.

 

 

 

 

Hodnocení:
(4.2 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jadlovská
Dobře napsaný příspěvek.
Olga Škopánová
Mě už se nelíbí ten název Dovolte nám zažívat pocity, nevím co mě by mladá generace co měla dovolovat.
Marie Faldynová
Vztahy s druhými potřebujeme celý život, jenže rodina se rozpadá. Ani není zájem žít ve vícegeneračních rodinách. A právě tam starý pomůže podle toho, na co má sílu a mrně si užije babičku. Já si zbytečná nepřipadám, patřím do církevního společenství, kde se každý může zapojit podle svých sil. Na to abych jela s mládeží pod stan už nemám, ale upéct pro všechny ovocný koláč ještě zvládám. Církev by měla být rodinou právě těm, kdo jsou bez své pokrevní rodiny. Jsem ráda, že u nás se to daří.
Marie Hrochová
Je zbytečné se o tom vůbec bavit. Jediná spravedlnost je v tom, že všichni zestárnou. Jinak všechny zkušenosti a pocity jsou mezigeneračně nepřenostné.
Jitka Caklová
Když už jste zmínila WHO, není to náhoda, že byla založena v roce 1948? Všechno je jejich dlouholetý plán, jak plnohodnotné jedince přetvořit, z jedné strany na masu otroků a z druhé strany na stádo poslušných oveček. V tomto roce to byl poslední hřebíček do rakve, je mi líto.
Monika Sikorová
Jen pro pořádek, pokud jste se narodila v roce 1957 vychovala 2 děti a pracovala 35 let, byl Váš důchodový věk 60 let a cca 8 měsíců... a ne 64, jak je uvedeno v článku.
Helena Šebková
Bylo mi tenkrát 22 let, studovala jsem a jezdila jsem za babičkou do domova důchodců. Bylo jí 95 let. Dívala se na svoji vnučku, které otec (babiččin syn) i matka zemřeli. Sledovala, co jí říkám a pak pronesla jednu větu "Promarnila jsem život". Nechápala jsem, co tenkrát říkala, chlácholila jsem ji, že přece byla v Itálii v mládí, kde si našla dědečka, že zažila dvě světové války, tak ví, co je život..... Dnes začínám chápat, co tím myslela..... Pokud starý člověk dokáže odpustit vše, co mu kdo kdy udělal, dívat se na život s láskou a porozuměním, projevit laskavost a pochopení, když ti mladí padají "na hubu" a zmítají se v tlaku doby, to je asi to, co dává starému člověku hodnotu. Kéž bych jednou toho byla sama schopna.....
Jiří Dostal
:-) Současný náš společenský řád si žádá generační rozdělení stylem třídění plevele a zrna; je třeba tržně zhodnotit seniorský potenciál, třeba katastrofou a potřebností pohotovosti k prosté práci... :-)
Olga Škopánová
Spokojenost s vlastním životem a pocit užitečnosti si každý musí zařídit sám a nemůže žádat, aby mu ji zařídil někdo jiný.
ivana kosťunová
Obávám se, že o naše zkušenosti nemají ti mladší zájem. Stejně jako my jsme si museli ke svým zkušenostem dobrat pomocí vlastních chyb, oni o to usilují také. My jim můžeme jenom držet palce, aby ty dopady nebyly příliš tvrdé. Skvěle napsáno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 44. týden

V úterý 5. listopadu proběhnou ve Spojených státech amerických prezidentské volby. Tématem kvízu tohoto týdne budou nejen američtí prezidenti, ale i zajímavosti z USA.