Přemýšlení seniorky: Dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti

Problém je ve skutečnosti, že ta "masa s holí a usmolenou stokorunou v ruce", pod falešným slibem, že "stát" se o ně postará od kolébky do hrobu, se zbavila veškeré zodpovědnosti za své bytí. Kdo dnes ví, co znamená pojem, "Zdravý selský rozum.", že "Řemeslo má zlaté dno.", nebo "Počítat na zadní kolečka." Článek je jen hořký pláč nad rozlitým mlékem, které se do bandasky vrátit nedá. Svébytná skupina se skládá ze svébytných jedinců. Je mi líto, ale já na žádné uznání za zásluhy nečekám.

Celý článek vyzněl v duchu my jsme tak úžasní a ta mladá generace to pořád ne a ne pochopit.

Jaké si to uděláš, takové to máš. Překvapilo mne, že jsem kmetka a líbí se mi, že Ondřej chce paní poznat osobně./Z diskuzí/.

Jako platforma pro diskuzi o nalezení smyslu seniorní etapy života, je ten článek naprosto perfektní. Samozřejmě ne se vším souhlasím, ale především ta teze, že senioři zdaleka nejsou jednolitá masa často necitlivě zobrazovaná s holí a usmolenou stokorunou v ruce, stojí za zamyšlení. Jistě většina z nás má děti, vnoučata, ale zkusme být svébytnou skupinou, která si zaslouží uznání nejen za své bývalé zásluhy.

Elen ,protože je na stránkách GOOGLU.

Tento článek ve většině z nás vzbuzuje negativní emoce a tak nechápu, proč se celý den "drží" na hlavní straně na prvním místě. Myslím, že nic přínosného nám nepřinesl.

Souhlasím s příspěvkem, který poukazuje na to, že ročník 1957 šel do důchodu dříve. Měla jsem 4 děti a nárok mi vznikl v 59 letech. Sama jsem šla trošku dříve z více důvodů, ale pracovala jsem v malém rozsahu na dohodu nebo ŽL do 65 . Oba se s manželem věnujeme dobrovolnictví v domově seniorů, takže rozdíl mezi mladším a starším seniorem si uvědomujeme dobře všichni - koordinátorka dobrovolníků, naši starouškové i my dobrovolníci. Necítím se být dehonestována za to, že jsem důchodce, snažím se ve svém okolí přiložit ruku k dílu tam, kde je to potřeba a taky podle toho, co zvládnu. Jsou dny lepší i horší. Každý má jiné možnosti a potřeby, tak se snažím na život dívat.

Přečetla jsem si článek se smíšenými pocity, z nichž na závěr zůstal pocit autorčiny výrazné emoční neangažovanosti ve sdíleném obsahu. Pochopila jsem až po nahlédnutí na autorčin profil a vyhodnocení v kontextu významu slova koučink. Wikipedie: "Pochopení podstaty koučování ulehčuje i metafora kočího (v angl. coach) nebo dostavníku – jako prostředku, pomáhajícího dostat se důležité osobě pohodlným způsobem z místa, kde právě je, na místo, kde chce být." Paní Nováková, děkuji, nepotřebuji jako "very old" seniorka "vykoučovat" z místa kde jsem a kde chci být a nepotřebuji k tomu ani ničí souhlas a kouče.

Kouče jsem sice nepotřebovala, ale představuji si ho jako optimistického, spokojeného a zdravě sebevědomého, který pomůže člověku s motivací k aktivnímu životnímu přístupu, jenže ten mi z tohoto článku nevyplývá.

Mám podobný pohled na SVŮJ život, jako paní Štěpánková, nebo paní Richterová (07:17). To že U3V by pro mě byla ztrátou času ještě neznamená, že trpím mindráky ze školy, nebo že mám něco proti těm, kteří v U3V vidí svoji cenu. Já jsem naopak mindráky trpěla, dokud jsem neznala svoji cenu, která je pro mě mnohem důležitější.