Ilustrační foto: Pixabay

Loučení

17. 3. 2023

Prosinec. Počasí se shoduje se stavem mé duše. Nevlídno a mrazivo. Mihotavé svíce ozařují hnědou rakev s nezbytnou krásnou bílou kyticí od vnoučat a pravnoučat. Kněz, neviditelní zpěváci za mými zády, Ave Maria…Loučím se s maminkou.

Můj příběh pohřeb vzpomínky

Autor: Ludmila Černá

Hodnocení:

(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ludmila Černá 20.3.2023 11:45

Děkuji vám všem za krásné komentáře. Maminka se dožila 93 let, její odcházení bylo ke konci smutné, nechtěla už žít. Tenkrát jsem se zlobila, dnes ta její slova o odchodu chápu. Je to psaní "ze šuplíku", měla svátek a tak jsem si ji připomněla.

Marie Ženatová 19.3.2023 08:04

Díky za sdílení dojemného článku - také se v ledasčem poznávám. A když přesáhnou hezké chvíle ty pochmurné ? Tak to už je člověku daleku líp* Ve starším věku platí mnohem víc: A. de Saint-Exupery - "Správně vidíme jen srdcem" ♥ ♥ ♥

Soňa Prachfeldová 18.3.2023 07:46

Až velké loučení a stárnutí mirni revolty, nutí k zamyšlení a vyplavou krásné chvíle i přes bývalou nepohodu. Ano mnoho bylo podobného i v mém mladí. Opouští nás postupném vše, co jsme měli rádi, nebo to opouštíme my? Ano odpuštění pomáhá k vyrovnanosti a pokoře. Moc hezky napsáno.

Svatava Páleníková 17.3.2023 23:07

Moc hezky napsáno.

Marie Faldynová 17.3.2023 22:48

Také jsem se v něčem z článku poznala. Leccos člověk správně vidí až s odstupem let.

Naděžda Špásová 17.3.2023 18:19

Lído, hezky napsané, v něčem jsem na tom byla podobně. Taky jsem neměla na růžích ustláno, 68 rok jsem už vnímala, v sedmnácti jsem odešla na intr do Prahy a domů už jsem se natrvalo nikdy nevrátila. Bydlíme v ÚL a jsme spokojeni.

Alena Velková 17.3.2023 13:49

I když je to vážné a smutné téma, napsala jste to překrásně.

Jan Zelenka 17.3.2023 13:08

Lído, moc pěkný, až dojemný článek. Tvou minulost jsem moc neznal Mluvila si o ní zřídka. Jen si něco málo napsala. Ale prošla jsi vším se ctí a sebevědomím. Netušil jsem, že máš ještě matku. Hodně štěstí do dalších let! Snad se někdy u kafe, nebo sklenky vína zase uvidíme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Diamantový Silvestr

Bylo mi tak devět nebo deset let a dohadovala jsem se s mladším bratrem o výhodnější místo na…

Ilona Ondráčková

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková

Noční dobrodružství

Za svého života jsem jich měla samozřejmě víc, a to různého druhu, protože jsem povaha dobrodružná.…

Jana Hošková

Taneční hodiny

Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku, často v dobytčáku připojeném k vlaku.

Hana Rypáčková