Řasenku nahradil krém na boty aneb čím se ženy krášlily za socialismu

Určitě jsme nestrádaly,dnes je všeho tolik a člověk stejně musí používat to co mu vyhovuje ,stále mi vyhovuje stará,modrá indulona,občas sádlo a osvědčený krém.Co se týče vůně krásně voněla Rosana,krabičku s líčidlem jsem také ráda používala na řasy a hodně dlouho než jsem začala s řasenkami.Ten,kdo tu dobu neprožil to vidí jako tragedii,ale ne vše bylo hrozné jak se to dnes popisuje.Ona skromnost by těm mladým určitě neuškodila.Když jsem viděla dárky pod stromečkem pravnučky před několika lety bylo mi z toho nanic.Viděla jsem vyhozené peníze,ani jí nebavilo ty balíčky rozbalovat co toho bylo.Já jsem odbočila.Méně je někdy více.I v té kosmetice.Pak musí být ty debilní reklamy v televizi - lidi právě ten náš výrobek z Vás udělá mladici.Nakupujte u odborníků,nadávejte na chodníku.

Ano,ano.taková tragédie to nebyla a byli jsme skromější a všechno se spotřebovalo doposledka.Vidím u sebe co toho doma mám a občas i něco vyhodím co mě už nebaví.Parfémů a voňavek mám také několik.Nejsem skromná jak si může někdo myslet. Píšu ale,že mám stále nejraději INDULONU a KOPŘIVOVÝ,BŘEZOVÝ ŠAMPON.

Taková tragédie to opravdu nebyla, i když samozřejmě byl malinký výběr, ale je fakt, že třeba s deodoranty Fa se šmelilo...krém na boty místo řasenky mi přijde jako blbost...naproti tomu modrou indulonu a jelení lůj si kupuju dodnes.

Ani já si nepamatuji,že by spolužačky ,které se malovaly (já ne) ,používaly krém na boty. Pamatuji si krabičku,do které se plivlo a malým kartáčkem se chuchvalec černidla nanesl na řasy. Spíš by se měly připomenout podivné vložky,zvané pádla - nějaká buničina strčená do síťky spletené z nití.Jako děti jsme to našly mámě v nočním stolku a rozebraly to,ty síťky nám přišly velmi zajímavé. Pak se používala vata,z pytlíku za 3,- Kčs ,to se dalo aspoň zformovat,aby to nebylo moc vidět např. při tělocviku v tehdejších modrých trenýrkách s kapsičkou vzadu.....

Některé zkušenosti z té doby můžeme mít různé. Většinu toho, o čem se v článku píše, jsem nepotřebovala, tedy ani nepostrádala. Jen jsem trochu záviděla kamarádce mnohem příjemnější vložky, než byly ty tuzemské.

Pane Ciprys, když jsou to žvásty, proč jste sháněl kosmetiku po známostech a v Tuzexu.

V tom hnusném socialismu jsem si pravidelně kupovala parfémy Dior (Diorella, Diorissimo), občas Nina Ricci L´Air Du Temps či "kuličku" Coty. Řasenky byly také, kvalitu je dnes těžko posuzovat, ale třeba kvalitní laky na nehty už dnes těžko sežeme - laky Dior vydržely bez oprav i týden a to jsem denně vařila, myla nádobí, občas prala ručně. Jsem ročník 1955 a většinu kosmetiky ať už krémy, mléky, pleťové vody či dekorativní kosmetiku jsem začala používat v těch "hnusných" sedmdesátkách.

Já jsem nikdy neměla problém koupit řasenku. Nyní když vidím paní, která má šíleně zvýrazněné obočí tak to opravdu vypadá, že použila krém na boty.

Jsem jediný můž v záplavě žen které píší vzpomínky na ,minulost.Nejvíce mě může vytočit stav jkterý je dnes běžný a to že jsme před třiceti čtyřmi lety snad žili na stromech a všechno bylo špatné Jako kluk si nepamatuji že by maminka používala krém na boty a nebo něco nekvalitniho co se píše v článku.A když jsem se oženil tak aby se manželka nemusela stydět tak jseme sháněli kosmeti po známosti nebo v Tuzexu.Tak že zase jenom žvásty v to článku.

Jsem ročník 1946 a přiznám se, že jsem si nikdy kosmetiku neodpírala. Líčidla jsem používala tak od 14 let. Rozhodně jsem krém na boty nepoužívala. Měla jsem dvou kosmetickou krabičku, kde nechyběly kleštičky na řasy, různé barevné tělky, pudry, barevné tužky na očí nebo pod oči. Jako řasenka sloužil černý tuhý krém s kartáčkem. Byl k dodstání i výběr různých rtěnek, lak Lybar fakt dost lepil. Později jsem používala Dermacol, který začal u nás jako první vyrábět různé krémy atd. Odkud si autorka tohoto článku zjišťovala?