Řasenku nahradil krém na boty aneb čím se ženy krášlily za socialismu

Tedy: krém na boty místo řasenky, to jsem nikdy neslyšela a určitě bych nikdy nepoužila. Výjimečně jsme na nalíčení očí s kamarádkami použily opálenou sirku. Tužky na oči byly, ale tehdy jsme se do školy nemalovaly. Toaletní vody také byly běžně k dostání, spolužačce jsem jednou jako dárek dala tu s "černou kočkou". Pak byly "Živé květy", ale kytičky v lahvičce s vůní se mi nelíbily. Koncem šedesátých let jsme si už vozily běžně kosmetiku z NDR.

Lak na vlasy se prodával ve skle, rozprašovaš živě vidím...to bylo v padesátých létech. První český lak na vlasy ve spreji Lybar se začal vyrábět v roce 1966. Dárkové krabice s mýdly byly v nabídce dá se říci a stále. Ale třeba tužky na obočí byly nedostatkové včetně Reginy v tubičce i krabičky s kartáčkem. To bylo v sedmdesátých létech. Abych to upřesnila, zboží se na prodejny zaváželo podle rozdělovníku. Čím větší město, tím větší příděl. Když bylo zboží málo, šlo jen na velké prodejny a speciálky. Přícházelo do Československa i cizí zboží, to šlo pouze na ty speciálky.

Možná by si autorka článku mohla už konečně uvědomit, že my jsme tu dobu žili a ne všichni senioři jsou senilní a hloupí bez vzpomínek a vlastního názoru.

Možná by si autorka článku mohla už konečně uvědomit, že my jsme tu dobu žili a ne všichni senioři jsou senilní a hloupí bez vzpomínek a vlastního názoru.

Zase dalsi nepravda, rasenky k dostani byly, jen ne ty zapadni znackove. A zadna z mych tehdejších kamaradek rozhodne nepoužívala krem na boty. A kdo chtel zapadni licidla nebyl problem sehnst bony a koupit je v Tuzexu.

O výstavě jsem psala loni v květnu : https://www.i60.cz/clanek/detail/30649/na-chvili-zpet-v-case

Píše se zde o době socialismu, ale nějaký bližší časový údaj tu uveden není. Vypadá to podle informací tak na rozpětí 30 let. Pamatuji si opravdu hodně, protože jsem se o kosmetiku tehdy hodně starala, např. oči jsem si líčila od 18 let. Ale jsem nestranná. Měly jsme tužky na oči a barvu na řasy. Ta byla značky Regina v tubičce a nanášela se kartáčkem. Nebo byla tuhá v krabičce a kartáček, kterým se nabírala, se musel navlhčit. Držela dobře a řasy byly husté. V té době jsem dokonce měla už i nalepovací umělé řasy. Jako make-up jsme příležitostně používaly Dermacol. Mýdla, šampony, to nebudu psát. Jestli něco běžně nebylo k sehnání, tak zahraniční toaletní vody. Ty přicházely do obchodů na MDŽ a před vánoci a vždy pár různých kousků z Francie. Ono je třeba vzít v patrnost, že všude, tedy i na Západě, se móda vyvíjela a že ten nepřeberný a opravdu až zbytečný výběr jako dnes tam také odjakživa nebyl. A hlavně nebylo vše kvalitní jako třeba Dior či Chanel.

Opravdu zírám, že bychom byly takové chuďačky ??? Že by si Marta Kubišová mazala řasy krémem na boty ? Co je to za další nesmysly, to má vymývat hlavu mladým ?? Takhle lhát ! Mrkněte na dnešní mýdla a pasty, jak se zmenšují, mýdla budou za chvíli velká jako karamelky, tohle čtení se nedá předložit seniorce, to vám ten socialismus tak leží v žaludku ?! Mýdla byla v kazetě, ano, byla kvalitní, takže se ihned nerozpustila a prosím vás, kupovali jsme je mamince a babičce k svátku bez f r o n t y !!!!

Tak jak píše paní Řezáčová, mám to i já. Nikdy jsem nepoužila krém na boty na obočí. Používala jsem normálně řasenku s kartáčkem, dodnes vzpomínám na senzační heřmánkový krém, který byl jemný, vláčný a nádherně voněl. Moje značka voňavky byla vždy fialková. Nezáleželo mi na tom, jestli to byl pravý parfém, důležité bylo, aby na mně voněl. Na mytí nádobí se nepoužíval saponát, protože se voda dávala jako pomyje pro prase. Tak to bylo a neznamená to, že to bylo šmahem všechno špatně.

Nevím, kolik je autorce článku let, ale "splácla" dobu po válce s léty ostatními ... Jsem ročník 1953 od patnácti jsem používala řasenku ( ano, s kartáčkem - no, používám to dodnes, spirálky mi nevyhovují), v životě jsem ani já, ani mamka nepoužily na obočí krém na boty - to snad je historie válečná ... Ano, bylo kosmetiky méně, ale nikdy jsem nestála frontu na pitomý deodorant ... - Výstava je jistě zajímavá, mám takové vzpomínkové výstavy ráda - byla jsem např. na výstavě , která pojednávala o tom jak žíly naše babičky a prababičky - ty neměly ani saponát na nádobí, natož řasenku :-)