Příběhy starých fotografií: Naše Aerovka

Hezká vzpomínka na staré auto. U nás v rodine byla také stará auta, jak já se styděla v tom jezdit. Byla jsem hloupá, dnes je mít jsem milionářka.

Je to fajn číst si o zašlých časech....Naši měli před r.1955 minora,potom asi okolo r. 1964 motocykl Praga se sajdkárou.Ten táta opravoval doma,měli jsme sajdku na skříni....Když bylo opraveno,jezdívali jsme s tím k příbuzným a my děti jsme seděli zakukleni pod plachtou v sajdce a sestra musela ležet ve špičce,aby ji nebylo vidět.Máma byla vždy rozlámaná se sezení na nepohodlném sedadle na motorce.Ani si nepamatuji,kdy se to prodalo,někdy okolo roku 1967.

Pane Františku, pěkně vás po ránu zdravím. Děkuji za velmi zajímavý příběh* a fotografie. ♥ Vzpomínám i naše poslední setkání v Praze i s mým tehdy nejmladším vnoučkem od dcery - letos už bude maturovat.

Ten nápad schovat autu kola aby nemuselo do války je geniální, i ostatní příhody jsou krásně popsané.

Jistě máte mnoho pěkných zážitků s automobilovými stařečky. Já jen jeden, který skončil dřív než začal. Naši koupili Tudora, ale byl v tak bídném stavu, že ho hned druhý den jeli vrátit. A otec radši zůstal u toho, že jezdil s autobusem MHD.

Moc hezké vyprávění. :-)

Moc pekne :-) nasi meli v sedesatych letech jako prvni auto vartburga, a dokonce jako prvni ve vesnici. Takze tata byl žadaný na svatby :)

Františku, zdravím. Tak zase se setkáváme při soutěži. Tenkrát jsme vyhráli oba, teď uvidíme S chutí jsem si přečetla článek a jako vždy perfektní

Tak to jsou povedené historky, s odstupem času úsměvné. První auto mých rodičů byl Trabant. A jak to tehdy v 70. letech bývalo zvykem, vždy na konci prázdnin se vezla domů ze vsi spousta vajec, která se pak nakládala do vodního skla. Vezli jsme tenkrát přes 100 vajec, když nás trefil náklaďák. Vypadalo to hrozivě, ale naštěstí se nikomu z nás nic fatálního nestalo, jen auto bylo trošku rozložené na trsátka a asi ještě dva měsíce po opravě příšerně smrdělo :-))

Hezké vzpomínky, my jsme auto nikdy neměli, ale na traktoru a kombajnu jsem se párkrát svezla. Nebyl ani foťák, takže vzpomínky jsou jen v hlavě. Vlastní auto jsme si s manželem pořídili v osmdesátem osmém roce a byl to Moskvič, od té doby už máme páté auto. Je fakt, že si život bez čtyř kol neumím představit.