Olda běží do kina

Filmy Vyšší princip a Diktátor jsou silné a aktuální dodnes...na němé grotesky nedám dopustit :-)) a ve třetí třídě jsem se šíleně bála na filmu Deset malých černoušků.

Jako náchoďák mohu jen potvrdit a vzpomínat na doby mládí. Olda je prostě dobrej...,.

Děkuji za krásné filmové vzpomínání. Vyvolalo ve mně plno vzpomínek. Jako malou mě často bral do kina táta. Nosil s sebou tašku, která byla vycpaná polštářem. Já pak na ní seděla, abych viděla na plátno. :-D

Oldřichu, děkuji za článek blízký mému srdci. Kinematografie – to je imaginace na celý život. Sice jsme také chodili se školou povinně na sovětské válečné filmy, ale pak jsme se stali se sourozenci pravidelnými návštěvníky kina v Modřanech. Odmalička jsem měla ráda historické velkofilmy – Spartakus, Kleopatra, Pád říše římské ,Vojna a mír atd… A charismatický Chaplin – odpůrce fašismu přispěl i na sbírku obnovy Lidic...Při Vyšším principu brečím i dnes...

Děkuji za článek. Pěkně jsem si zavzpomínala na naše brněnská kina a některé vámi jmenované filmy. :-)

Některé ze zmíněných filmů jsem viděla také. Do školy jsme chodili na směny, a tak jsme jedno dopoledne v týdnu s družinou navštěvovali kino. To bylo ve starém lazaretním dřevěném baráku v Pardubicích na Dukle a říkalo se mu blešárna. Proč asi? A filmy byly na jedno brdo. O válce a statečných sovětských vojácích. Dlouho mě strašily ve snech ohořelá či rozstŕílená těla, lidé umrzající ve sněhu apod. Dobrovolně mě nikdo do dospělosti do kina nedostal.