Jméno v hlavní roli

Alena je hezké jméno, mám sestru a také se jí říkalo různě od malička...Alenka, Ála, Alča, Ali. Naopak mně se nelíbilo jméno Hana, když jsem byla malá, nevím proč.

Mé jméno se mi taky vždycky zdálo " tvrdé ", ale každé se dá "změkčit", chce to jen trochu fantazie - hlavně u jmen, která jsou na změkčení náročnější. Když mi někdo řekl Jani, bylo to pro mne něco jako pohlazení, takže, Alenko, či Alí, vám rozumím. Jinak je to jméno hezké, vlastně každé jméno může být hezké, pokud se hezky vysloví :-))

Říká se, že každé jméno je hezké, když se hezky vysloví. Byla jsem pokřtěna Soňa, Josefa, Danuše. No pro dnešek nic moc. Soňa mi také připadá tvrdé jméno, na Josefu po dědečkovi jsem hrdá a Danuše nevím. Dříve mě tohle nezajímalo, abych se mamky zeptala.

Marie se jmenuji po tetě, maminčině sestře, se kterou se měly moc rády. Maminka byla Ludmila, já měla panenku Lidušku a radši bych se jmenovala po mamince. Ve třídě jsme měli Adrianu, které jsme říkali - Rio-de Janero. Také Brigita byla ve třídě, ale Marie jsme byly tři. Bratr se jmenoval po tátovi a byly z toho jen zmatky, když byl dospělý a přicházely na jeho adresu dopisy a peníze. V práci jsem zažila, že v ženském kolektivu jsme měly čtyři Lenky.

Se svým jménem Jana jsem nadmíru spokojená. Mám ho po tatínkovi, dědovi i pradědovi. Mladší dcera je Alena po mé kamarádce, starší Helena po manželově.

Ne, svoje jméno jsem moc ráda neměla, Naděžda znamená sice naději, dokonce mi říkali Krupská, nebo Nasťa. Zvykla jsem si až v dospělosti, teď už mi nevadí.

V dětství jsem se chtěla jmenovat a už ani nevím proč Kateřina. My byli ve třídě Dany dvě. Ale znám ze svého dětství daleko horší spojení jména a příjmení. Znala jsem jednu Carmen a jednu Nivu s tou jsem chodila na ZDŠ. A ta Carmen byla plavovláska.

Alena je opravdu moc hezké jméno :-)

Jsem se svým jménem spokojená. Existují horší jména. Kdysi jsem se od mamky dozvěděla, že jedné rodině se narodila dcera v roce 1949 a dali jí jméno Pětiletka. V pozdějších letech, asi 70. to mamka říkala v práci, nechtěli tomu věřit, ale jedna paní Pětiletku znala a chodila s ní do školy. Říkali jí Letuška.

Líbí se mi jméno, které mi rodiče vybrali, přestože se v naší rodině nejvíce vyskytovala jména Josef/Josefa.