Místo mého srdce: Jeníšův Újezd

Moc hezké detailní vyprávění, sice jsem žila jinde, ne na venkově, a neměla jsem mladé rodiče, ale některé vzpomínky jsou obdobné. Také jsem se moc těšila na pouť a atrakce. A střelnice (na Matějské pouti historická ) mě zlákala i v dospělosti. P. S. Naše sestřenice se také jmenovala Taťána, což bylo v našem dětství hodně neobvyklé jméno.

Taťano, až na malé odchylky, jako by jste psala o mém dětství na druhém konci republiky. Tak to chodilo i u nás. Rodiče ale pracovali v zemědělství. Děkuju za vzpomínku na staré časy. Váš tatínek má na fotce parádní oblek.

Taťano, díky za živé a poutavé vyprávění, které mne hodně oslovilo. Sugestivně jste popsala okamžiky dětství, které navždy zůstávají v našich srdcích. Nedovedu si ale představit skutečnost, že se nemůžete na místo tak šťastných chvil vrátit. A ještě autentické fotografie - krásní rodiče, všichni i s dětmi úpravně oblečeni. :-)

Ach milá Taťano, jak jste mi vstoupila do srdce svým článkem. Vždyť my dvě snad byly skoro sousedky. Bydlela jsem u hlavního nádraží ,prádlo jsem vozila na Ádelu a dokonce jsem měla i spolužačky z Jenišáku, snad i z Břežánek. A na haldy jsme chodili vybírat uhlí. Tak jiné časy než dnes, ale krásné.

Paní Taťano, napsala jste moc hezký příběh , kdy váš domov žije už jen ve vzpomínkách. I takový je život. Ale ve vašem srdci zůstane navždy, stejně jako vaši blízcí. Děkuji, že s vámi můžeme tyto příhody sdílet. :-)