Železná vrata. FOTO: Zdeněk Huspek

Příběhy starých fotografií: Železná vrátka do mého dětství

27. 2. 2023

Za těmito vrátky, jejichž řetěz už skoro nikdo neodemyká, jsem strávil své dětství i pár let mládí. Vrátka jsou ve Františkových Lázních, na rozhraní centra a čtvrti Horní Lomany. Ulice nese jméno Americká, a předtím… no přece Leninova.

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky

Autor: Zdeněk Huspek

Hodnocení:

(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

zuzana šišková 27.2.2023 11:30

Dobrý den, velmi přirozeně a mile napsaný příběh. Způsob vyprávění ve mě vyvolává intenzivní pocit, jako když provázíte dobrého přítele po " krajině" svého dětství a mládí.

Alenka Marková 27.2.2023 10:15

Krásné vzpomínání, děkuji za krásně napsaný článek. Vzpomínky na dětsví nás všechny provází po celý život, je milé, když jsou láskyplné.

Daniela Řeřichová 27.2.2023 09:28

Moc se mi líbí vaše vyprávění. Máte vynikající paměť. Mám ráda detaily, které dodávají vzpomínce autenticitu a přesvědčivost. Do Belvederu ve FL jsme jezdili s manželem na zahájení sezóny a svěcení pramenů.

Soňa Prachfeldová 27.2.2023 09:15

Jak člověku utkvěly detaily z míst, kde jsme se narodili a prožívali kus svého života. Ty nemoderní baráky nutily člověka k neustálé činnosti, moc pohodlí v nich nebylo .Ale neuškodilo nám to. Díky, hezké. FL jsou hezké pro pár dní oddechu v jarních a letních měsících.

Jana Hošková 27.2.2023 08:31

Hezké vzpomínání...v mé paměti také zůstávají mnohá vrátka i vrata. Obvykle se u toho ale dostaví poněkud smutný pocit, že něco už je dávno pryč a s tím i osoby, které ke mně patřily. Jen ta vrátka tady obvykle pořád ještě jsou...

Jiří Dostal 27.2.2023 07:45

:-) Něco ze starého Ginsburga a Zdeňka Borovce v podání Evy Pilarové - Vosková panenka: Že prý někde na světě jsou dvířka a u nich klíč,/ tamtudy vcházejí do dětství ti, kterým je už šestnáct pryč./ V zámku klíč se otáčí, jen prosím vejděte dál,/ uvítá vás vosková panenka, s kterou si kdysi kdosi hrál... :-) dál na YOUTUBE

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Lednová vzpomínka na mladá léta

Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a tak jsem zůstala přes den doma v teple.

Marie Ženatová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková