FOTO: Z rodinného archivu Ludmily Černé

Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?

25. 2. 2023

Dědit se dá ledacos. Já zdědila mimo jiné obrovskou krabici fotografií. Barevných, zažloutlých, černobílých, zachycujících život známých i neznámých lidí. Na jedné je syn mé neteře hned po narození, na druhé zesnulý strýček, vedle fota svatební a tak dál. Pelmel života.

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky

Autor: Ludmila Černá

Hodnocení:

(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Letochová 7.12.2023 08:39

Moc hezký článek, ráda jsem si ho přečetla. Jsem na tom stejně s alby starých forografií. Když jsem se měla koho zeptat, tak mě nezajímaly a pak když mě chytlo bádání po předcích už nebylo koho.

Ludmila Černá 27.2.2023 18:24

Moc děkuji všem za pozitivní reakce. Podle sestry typuji, že je to tak rok 1948. Jojo, neptali jsme se a pak už nebylo koho. Proto se snažím dcerám říct vše, co si myslím, že by měli vědět. O mých rodičích a prarodičích, o příbuzných, o minulosti naší země.

Naděžda Špásová 26.2.2023 16:33

Hezké vzpomínání. Moje máti měla přesně stejné svatební foto, taky ho mám někde schované. Sestra se snažila zkoumat rodokmen, něco zjistila, ale nám z příbuzenstva už moc tet a strejdů nežije a jejich potomky neznáme. Nechám to tak jak to je.

Lenka Kočandrlová 26.2.2023 14:57

V nadpisu chybí písmeno ve slově Přběh ....

Lenka Kočandrlová 26.2.2023 14:56

I já mám alba starých fotografií a škatuli dalších,zřejmě tehdy lidé nemysleli na budoucnost,nenapsali, kdo je na fotce, ani datum. Já aspoň od určité doby všechny fotky popsala,i zpětně,vše,co jsem věděla. Dnes také nemám,koho bych se zeptala a kdo by ještě něco věděl,bohužel.

Věra Halátová 26.2.2023 12:41

Kdo to asi je? No nevěsta a družičky. Zřejmě bohatší lidé a z venkova. Z roku? 1945-1948?

Blanka Lazarová 26.2.2023 09:13

Nedávno jsme s dcerou prohlížely staré fotky u maminky. Dcera si začala malovat kdo ke komu patří. Musíme tu práci rychle dokončit, dokud nám maminka může ještě sdělit tyto informace. Děkuji za pěkný článek.

Alena Velková 25.2.2023 21:22

Když jsme byli mladí, tak jsme se neptali...ani jsme nepřemýšleli o tom, že jednou nebude koho se zeptat...dnes mě to mrzí...napsala jste moc zajímavý příběh.

Eva Mužíková 25.2.2023 20:38

Díky za hezký příběh.

Alena Švancarová 25.2.2023 20:17

Velmi zajímavé.Já si dnes uvědomuji,že jsem se měla hodně ptát babiček,tatínka,maminky,tet.Dneska zjištuji jak nic o svých předcích nevím,například jak se jmenovala babička mojí maminky,vlastně moje prababička.Málo jsme si povídali,pořád, i dnes ,někam spěcháme.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

O Šípkové Růžence

Po maturitě jsem nastoupila na svoje první místo. Ústav pro mentálně postižené ženy na konci světa.…

Vlastimila Kosorínová

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková

Cucflek. Pojednání hodící se k pučícímu jaru

Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto. K cucfleku totiž patří mládí. A vášeň. A láska. A potíže.

Zuzana Zajícová