FOTO: Z rodinného archivu Ludmily Černé

Přběhy starých fotografi: Kdopak to asi je?

25. 2. 2023

Dědit se dá ledacos. Já zdědila mimo jiné obrovskou krabici fotografií. Barevných, zažloutlých, černobílých, zachycujících život známých i neznámých lidí. Na jedné je syn mé neteře hned po narození, na druhé zesnulý strýček, vedle fota svatební a tak dál. Pelmel života.

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky

Autor: Ludmila Černá

Hodnocení:

(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 25.2.2023 16:02

U nás to je obdobné. V Týně bylo celé malé album fotografií příbuzných z tatínkovy strany. Kromě jeho rodičů, které jsem sice také osobně neznala, ale viděla na jiných fotkách, neznám nikoho. Není toho, kdo by mi to řekl. Vždyť tatínka jsem ztratila už ve 12 letech. Díky za pěknou vzpomínku.

Hana Polednová 25.2.2023 13:54

Hezký a zajímavý příběh, líbí se mi.

Zdenka Soukupová 25.2.2023 13:28

Také mám pár starých fotek a nevím, kdo na nich je. A bohužel se už nemám koho zeptat. Takže veškeré současné fotky, i ty staré, na nichž předky poznám, popisuji. A doufám, že to jednou vnoučata ocení. Ludmilo, moc hezký příběh.

Jan Zelenka 25.2.2023 13:24

Lído, moc pěkný příběh. Putování po osudu předků bývá většinou zajímavé. Hodně jsem o tom napsal. I zde na íčku.

Jana Kollinová 25.2.2023 12:45

Příběh je hezky napsaný , děkuji.

Miloslava Richterová 25.2.2023 12:00

Děkuji za krásný příběh. Taky ráda prohlížím fota v krabicích, je to spojení s předky a s celou širokou rodinou.

Dana Puchalská 25.2.2023 11:01

Mně zbylo málo fotek,ale i ty jsou někdy hodny práce detektiva.

Naďa Šarounová 25.2.2023 10:46

Když jsme s maminkou procházely velmi staré fotografie, obvykle na zadní straně měly popisky, maminka byla v tomhle pečlivá a když věděla, napsala jména. Za to jsem jí dnes velice vděčná. Vám, paní Ludmilo, děkuji za příběh.

Dana Kolářová 25.2.2023 09:52

Zajímavý příběh.

Taťana Veselá 25.2.2023 08:34

Miluji staré fotky. Paní Ludmilo, děkuji za hezký příběh s ještě hezčím koncem. Nic není náhoda aneb jsme vedeni shora... :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

O Šípkové Růžence

Po maturitě jsem nastoupila na svoje první místo. Ústav pro mentálně postižené ženy na konci světa.…

Vlastimila Kosorínová

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková

Cucflek. Pojednání hodící se k pučícímu jaru

Každý se s ním někdy setkal. Nebo skoro každý, abych byla objektivní. Možná jsou mezi námi tací, co ho nikdy nevlastnili a ani nevyrobili, a těch je mi líto. K cucfleku totiž patří mládí. A vášeň. A láska. A potíže.

Zuzana Zajícová